Search
Back to search

Decision detail

II.ÚS 88/99

Court
Ústavní soud
ECLI
ECLI:CZ:US:1999:2.US.88.99
Date
28. 4. 1999
Text status
full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 88/99 ze dne 28. 4. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.

Antonína Procházky a soudců JUDr.

Ivy Brožové a JUDr.

Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti V.

Ř., zastoupeného JUDr.

R.

R., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.

1.

1998, sp. zn.

13 To 401/98, a proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17.

6.

1998, sp. zn.

4 T 246/97, t a k t o : Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í : Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst.2 písm.a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť podání je zjevně neopodstatněné.

Dne 16.

2.

1999 obdržel Ústavní soud stížnost navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.

1.

1999, č. j.

13 To 401/98-97, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17.

6.

1998, sp. zn.

4 T 246/97.

Napadeným usnesením odvolacího soudu bylo zamítnuto odvolání stěžovatele (dříve obžalovaného) proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17.

6.

1998, sp. zn.

4 T 246/97.

Rozsudkem soudu I. stupně byl navrhovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst.

1, 2 tr. zák., dílem spáchaného ve stádiu pokusu podle § 8 odst.

1 tr. zák., a současně byl stěžovatel odsouzen mimo jiné k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců se zařazením pro výkon trestu podle § 39a odst.

2 písm.b) tr. zák. do věznice s dozorem.

Stěžovatel v podané stížnosti v podstatě zopakoval námitky uvedené již v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a tvrdí, že rozhodnutím obecných soudů bylo porušeno jeho právo, zakotvené v čl.

36 odst.1 a čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod a navrhuje, aby Ústavní soud nálezem zrušil oba shora citované rozsudky obecných soudů a odložil vykonatelnost rozsudku soudu prvého stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu z toho důvodu, neboť dne 19.

2.

1999 měl stěžovatel nastoupit výkon trestu odnětí svobody, když podle jeho názoru výkon trestu by pro něj v dané situaci znamenal vážnou újmu.

Z podání je zřejmé, že stěžovatel zaměňuje činnost Ústavního soudu za třetí instanční stupeň projednání trestní věci navrhovatele.

Jak již v odůvodnění usnesení konstatoval odvolací soud, stěžovatel v průběhu řízení odmítl vypovídat k jednomu z projednávaných skutků s tím, že se k věci vyjádří až u soudního jednání.

Je pravdou, že obviněný nemůže být k výpovědi v žádném případě přinucen a svoji výpověď může kdykoli odepřít.

S tímto jednáním jsou však spojeny důsledky, kterou jdou k tíži stěžovatele.

Je proto jen jeho záležitostí jakým způsobem bude vést svoji obhajobu a zda bude ignorovat jednání, jako se tomu stalo při hlavním líčení u Okresního soudu v Pardubicích, kdy se i přes řádné obeslání k soudu 2x nedostavil a svoji neúčast řádným způsobem neomluvil ani nedoložil.

Je proto jen jeho záležitostí jakým způsobem bude vést svoji obhajobu a zda bude ignorovat jednání, jako se tomu stalo při hlavním líčení u Okresního soudu v Pardubicích, kdy se i přes řádné obeslání k soudu 2x nedostavil a svoji neúčast řádným způsobem neomluvil ani nedoložil.

V průběhu řízení před odvolacím soudem využil sice svého práva na závěrečné slovo, ale v této fázi řízení již samozřejmě odvolací soud nemohl provádět celé řízení znovu tak, aby stěžovatel k jednotlivým důkazům mohl podávat své vysvětlení.

Je tedy zřejmé, že stěžovateli nebylo v průběhu trestního řízení odepřeno právo na obhajobu, naopak byla mu opakovaně poskytována možnost se k věci vyjádřit a navrhnout důkazy.

Jestliže navrhovatel této možnosti vědomě nevyužil, musí si přičíst veškeré důsledky spojené s tímto jednáním k vlastní tíži.

Formální i materiální podmínky pro možnost konání hlavního líčení v nepřítomnosti stěžovatele byly řádně splněny a oběma soudům tedy nebránilo nic v tom, aby v projednávané věci rozhodly.

Ústavní soud neshledal v dané věci porušení práv navrhovatele a ani porušení procesních předpisů, které zahrnují jak právo na obhajobu, tak i právo na řádný a spravedlivý proces a stížnost jako zcela neodůvodněnou odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr.

Antonín Procházka předseda senátu ÚS V Brně dne 28. dubna 1999