Decision detail

II.ÚS 357/99

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1999:2.US.357.99
Date: Mar 11, 1999
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 357/99 ze dne 3. 11. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.

Vojtěcha Cepla a soudců JUDr.

Vladimíra Paula a JUDr.

Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti M.S., zastoupeného JUDr.

K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8.

1999, sp. zn.

44 To 609/99, t a k t o : Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel včas podanou ústavní stížností požaduje zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8.

1999, sp. zn.

44 To 609/99, jímž byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že postupem soudu byl porušen čl.

8 Listiny základních práv a svobod.

Poukazuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn.

IV.ÚS 192/99 ze dne 18.

1999, jímž byla odmítnuta jeho předchozí ústavní stížnost, když byly shledány důvody vazby ve smyslu ustanovení § 67 písm. b) tr.ř. a námitky, uváděné v tehdejší ústavní stížnosti, zjevně neopodstatněnými.

I v nynější ústavní stížnosti opakuje stěžovatel svoji námitku, že veškerá rozhodnutí o jeho držení ve vazbě neobsahují konkrétní důvody, že se neuvádí, kteří svědkové budou vyslechnuti a jaké důkazy a v jakém rozsahu musí být ještě provedeny.

Důvody vazby, že nejsou v napadeném usnesení specifikovány, vyšetřování se neúměrně protahuje, svědkové se k výslechům nedostavují a vyšetřovatel proti nim neuplatňuje žádné sankce a že je cíleně manipulováno s fakty v neprospěch stěžovatele.

Jako příklad uvádí okolnosti dovozu a prodeje vozidla Mitshubishi Galant.

Spoluobviněné nezná, nikdy s nimi neobchodoval.

Pokud je trestně stíhán pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst.

1, 2 písm. a), c), odst.

4 tr. zák. proto, že spolu s dalšími obviněnými získávali do svého držení různá motorová vozidla převážně dovážená ze zahraničí, tato pak převáželi do ČR, vystavovali na ně různé falešné doklady, nabývací faktury, v některých případech s pozměněnou nabývací cenou, takže došlo k podhodnocení vozidel a vyměření nižšího cla, tak této trestné činnosti se nedopustil a jeho držení ve vazbě je vážným zásahem do jeho práv.

Ústavní soud neshledal stížnost opodstatněnou.

Průběh trestního řízení je živým procesem, který se vyvíjí a nelze tedy předem pevně stanovit, kteří svědkové musí být ještě vyslechnuti a jaké důkazy a v jakém rozsahu mají být ještě provedeny, jak namítá ústavní stížnost.

Posouzení postupu vyšetřovatele vůči nedostavivším se svědkům je v kompetenci státního zástupce, nikoli Ústavního soudu.

Rovněž není v pravomoci Ústavního soudu zasahovat do průběhu řízení a hodnotit podíl stěžovatele na zjišťované trestné činnosti.

V daném případě dospěl Městský soud v Praze k závěru, že u stěžovatele jsou dány důvody vazby ve smyslu ustanovení § 67 písm. a), b) tr. ř., že tyto nepominuly ani v daném stadiu řízení.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud tento závěr dostatečným způsobem konkretizoval.

Stěžovatel částečně opakuje své námitky proti uvalení vazby, uváděné ve stížnosti, kterou Ústavní soud projednal pod sp. zn.

IV.ÚS 192/99 .

Ve smyslu ustanovení § 72 tr. ř. jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny zkoumat v každém stadiu řízení, zda důvody vazby ještě trvají nebo zda se nezměnily.

Ústavní soud však není součástí soustavy soudů obecných a nemůže vykonávat přezkumné pravomoci.

Není soudem nadřízeným a přísluší mu pouze posoudit, zda v řízení byly respektovány principy Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Porušení v tomto směru zjištěno nebylo, svoboda stěžovatele byla omezena důvodně v rámci příslušných ustanovení trestního řádu.

Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl předseda senátu ÚS V Brně dne 3. listopadu 1999