Decision detail

II.ÚS 154/99

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1999:2.US.154.99
Date: Apr 6, 1999
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 154/99 ze dne 4. 6. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla v právní věci navrhovatele Z.

S., zastoupeného advokátem JUDr.

M., o návrhu ze dne 9.

1999, takto: Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel ve svém návrhu s odvoláním na porušení čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a čl.

6 Evropské úmluvy o lidských právech směřoval ústavní stížnost proti nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 10, který odmítá vydat rozhodnutí podle § 80 odst.

1 tr. řádu ve věci vedené pod sp. zn.

4 T 27/88, Rt 1299/91 a Spr.

258/99.

Na objasnění návrhu uvedl, že byl vlastníkem rodinného domku v K. ul. č.

27 v Praze 10.

Dne 3.

12.

1986 v tomto domě byla provedena domovní prohlídka a při ní byl zabaven bankovní a rozmnožovací papír v celkové hodnotě 62.942,- Kč.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn.

4 T 27/88, ze dne 29.

1988, byl uznán vinným za umožnění aktivní činnosti svědků Jehovových ve svém domě a ukrývání zmíněného papíru.

Byl odsouzen dle § 178 a § 116 tr. zákona k trestu odnětí svobody a současně bylo vysloveno propadnutí rodinného domku se stavební parcelou a magnetofonu zn.

Sanwa 2066.

Ohledně papíru nebyl vysloven žádný výrok, pouze v odůvodnění byla konstatováno, že nebyl zjištěn vlastník věci a není možné ani vyslovit zabrání věci podle § 73 odst.

1 tr. zákona, neboť se jedná o věci skryté, jejichž vlastník není znám, a které podle ustanovení § 453 odst.

2 obč. zák. náleží státu.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn.

Rt 1299/91, byl rehabilitován a rozsudek, sp. zn.

4 T 27/88, ze dne 29.

1988, i všechna rozhodnutí na něj navazující byla zrušena.

Dále navrhovatel uvedl, že dne 25.

10.

1991 zaslal Obvodní prokuratuře pro Prahu 10 čestné prohlášení o tom, že papír je jeho majetkem, a výzvu k jeho vydání.

Obvodní prokuratura mu sdělila, že čestné prohlášení není dostatečným podkladem a že je nutné obrátit se na soud s žalobou o vydání.

Proto podal žalobu na vydání papíru dle zák. č.

87/1991 Sb., kterou vzal však po poučení soudem zpět.

Dne 26.

12.

1995 požádal Obvodní soud pro Prahu 10 podle § 80 odst.

1, 3 tr. řádu o vrácení papíru s tím, že žádné rozhodnutí nebylo o jeho odnětí učiněno.

Obvodní soud mu sdělil, že v mezidobí došlo ke zničení papíru vlivem vlhka a hlodavců a že jeho věc je běžným případem řídícím se občanským zákoníkem.

Navrhovatel proto podal dne 26.

11.

1997 žádost o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

Ministerstvo spravedlnosti dopisem ze dne 15.

1998 sdělilo, že nebylo-li rozhodnuto o propadnutí nebo zabrání papíru, nemohlo být takové rozhodnutí zrušeno, s tím, že pokud navrhovatel není s tímto stanoviskem spokojen, může postupovat dle § 10 zák. č.

58/1969 Sb.

Dne 26.

1998 se obrátil navrhovatel na předsedu Obvodního soudu pro Prahu 10 s tím, že dle jeho názoru se o běžný případ, řídící se občanským zákoníkem, nejedná a trvá na vydání rozhodnutí o zabavení papíru dle trestního řádu.

Proti opětovnému odmítnutí této žádosti podal stížnost podle § 35 odst.

1 písm. b) zák. č.

436/1991 Sb. předsedovi Městského soudu v Praze.

Městský soud v Praze dopisem ze dne 22.

1999, sp. zn.

Spr.

309/99, sdělil, že postup Obvodního soudu pro Prahu 10 považuje za správný a odkázal na závěry obsažené ve stanovisku Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 15.

1998.

Navrhovatel se závěry všech uvedených orgánů ohledně nutnosti domáhat se práva v občanskoprávním řízení nesouhlasí, neboť dosud nebylo vydáno rozhodnutí o zabavení nebo vrácení papíru a žádá Ústavní soud, aby vydal nález, dle kterého je Obvodní soudu pro Prahu 10 povinen do 10 dnů od jeho vyhlášení rozhodnout formou usnesení o žádosti, kterou mu navrhovatel předložil na základě § 80 odst.

1, 3 tr. řádu dne 26.

12.

1995 a znovu dne 26.

1998.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými spisy Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn.

Rt 1299/91, 4 T 27/88, 7 C 41/92, Spr 258/98, a spis Ministerstva spravedlnosti, sp. zn.

429/97, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Z obsahu připojených spisů Ústavní soud ověřil skutková tvrzení, uvedená v návrhu, a při posuzování stížnosti zejména vycházel z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn.

4 T 27/88, ze dne 29.

1988, z jehož odůvodnění je zřejmé, že soud nevyslovil propadnutí věci - kancelářského papíru, neboť nebylo prokázáno vlastnictví věci a proto ani nebylo možno vyslovit zabrání věci podle § 73 odst.

1 tr. zák., neboť se jedná o věci skryté, jejichž vlastník není znám, a které dle ustanovení § 453 odst.

2 o.z. náleží státu.

Z obsahu spisu je rovněž zřejmé, že při domovní prohlídce, konané dne 3.

12.

1986, byl odňat papír, jehož vlastník nebyl znám, s tím, že navrhovatel tvrdil, že on není jeho vlastníkem, neví, z jakých důvodů se papír nachází v jeho domě, a bylo pouze prokázáno, že papír byl zakoupen z prostředků náboženské sekty Svědkové Jehovovi.

Z těchto důvodů nebylo ohledně této věci ani vůči žádné osobě vzneseno obvinění.

Konečně je zřejmé, že v mezidobí došlo ke zničení papíru.

Navrhovatel se přesto domáhá, aby soud dodatečně vydal v trestní rovině rozhodnutí o zabrání a vrácení odňatého papíru (nyní neexistujícího).

S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že bylo a je věcí odpovědnosti navrhovatele, aby se adekvátním způsobem svých práv domáhal, a to občanskoprávní cestou, neboť z předložených spisů, i ze samotného tvrzení navrhovatele plyne, že tak dosud důsledně neučinil.

Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout dle § 43 odst.

1 písm. e) zák. č.

182/1993 Sb. jako návrh nepřípustný, neboť navrhovatel nevyčerpal všechny prostředky k ochraně práva zákonem mu určené.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4.

1999 JUDr.

Iva Brožová soudkyně Ústavního soudu