Decision detail

IV.ÚS 48/97

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1998:4.US.48.97
Date: May 5, 1998
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 48/97 ze dne 5. 5. 1998

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 48/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v řízení o ústavní stížnosti M.Z., zastoupené advokátem JUDr. M.V., proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v P., čj. V 11 -284/95, ze dne 7. 1. 1997, za účasti Katastrálního úřadu v P., jako účastníka řízení,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se svojí včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu v P. ze dne 7.

1997, č j.

V 11-284/95, kterým byl povolen na základě kupní smlouvy vklad vlastnického práva k nemovitostem, nacházejících se původně mj. ve spoluvlastnictví stěžovatelky, ve prospěch společnosti S., a to s odvoláním na porušení čl.

11 odst.

1 a 4 a čl.

2 odst.

2 Listiny základní práv a svobod (dále jen "Listina").

Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení § 5 odst.

3 zákona č.

265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č.

210/1993 Sb. a zákona č.

90/1996 Sb.

S ohledem na tento spojený návrh stěžovatelky bylo řízení o její ústavní stížnosti usneseními ústavního soudu ze dne 30. dubna 1997 přerušeno.

Usnesením Ústavního soudu ze dne 14.

1998, sp. zn.

Pl.

ÚS 13/97 , byl pak uvedený spojený návrh odmítnut, a to v části týkající se návrhu na zrušení § 5 odst.

3 věta 1. zákona č.

265/1992 Sb., v platném znění, jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst.

1 písm. c) zákona č.

182/1993 Sb., a v části týkající se návrhu na zrušení § 5 odst.

3 věta 2. zákona č.

265/1992 Sb. byl návrh odmítnut podle § 43 odst.

1 písm. d) zákona č.

182/1993 Sb. jako návrh podaný osobou, která k jeho podání není legitimována, neboť příslušné ustanovení vůči ní nebylo aplikováno způsobem, který vyžaduje § 74 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

2 IV.

ÚS 48/97 Z připojeného spisu Katastrálního úřadu v P., sp. zn.

V 11-284/95, z vyjádření Katastrálního úřadu v P. a z obsahu vlastní ústavní stížnosti bylo Ústavním soudem zjištěno, že v dané konkrétní věci bylo o povolení vkladu vlastnického práva Katastrálním úřadem v P. rozhodnuto na základě procesně komplikovaného řízení o povolení vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy, sp. zn.

462217, sepsané dne 22.

1992 před JUDr.

L.S. a uzavřené dne 3.

1992 mezi prodávajícími J.Z., M.Z., J.Š., Ing.

J.Z., S.Č., P.Z. a L.Z., na straně jedné a kupujícími S., K., zastoupenou Ing.

P.V. a Z.Š. na straně druhé, zahájeného na návrh Ing.

J.Z. jako jednoho z prodávajících účastníků předmětné kupní smlouvy.

Předmětem uvedené kupní smlouvy byly nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u kastrálního úřadu v P. na L V č.

2523, pro obec a k.ú.

H., konkrétně dům č.p.

191, stavební parcela č.

188/1 o výměře 364 m 2,, stavební parcela č.

188/2 o výměře 1.203 m 2 a stavební parcela č.

188/4 o výměře č.

303 m 2.

Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti stěžovatelky se Ústavní soud, a to po podrobném seznámení se s obsahem spisového materiálu, zaměřil na tvrzení stěžovatelky, jako podílové spoluvlastnice id.

4/16 výše uvedenou kupní smlouvou převáděných předmětných nemovitostí, že v důsledku jejího jednostranného odstoupení od uzavřené kupní smlouvy z důvodu nezaplacení kupní ceny a dále v důsledku jí tvrzené absolutní neplatnosti předmětné kupní smlouvy podle § 40 odst.

1 o.z. pro absenci superlegalizace podpisů P.Z. a Ing.

J.Z., bylo rozhodnutím katastrálního úřadu v P. zasaženo do jejích základních práv a svobod, konkrétně především do práva vlastnit majetek zaručeného čl.

11 odst.

1 Listiny.

Kromě toho považuje stěžovatelka rozhodnutí Katastrálního úřadu v P. o povolení vkladu vlastnického práva za faktický svévolný akt vyvlastnění bez zákonného zmocnění, bez náhrady a bez toho, že by v dané věci byl dán veřejný zájem.

Stěžovatelka tvrdí, že Katastrální úřad v P. se tím, že podle jejího tvrzení rozhodl o povolení vkladu v rozporu se zákonem, dopustil dále porušení čl.

2 odst.

2 Listiny, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem.

V závěru své ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutí o povolení vkladu je rozhodnutím konstitutivní povahy, které podle § 2 odst.

2 zákona č.

265/1992 Sb., v platném znění, zakládá, mění a ruší vlastnické právo.

Podle jejího názoru tedy bylo tímto rozhodnutími de facto zrušeno její vlastnické právo ke shora uvedeným nemovitostem.

Současně zdůrazňuje, že konstrukce, podle níž zákonodárce nepřipustil proti rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva žalobu ve správním soudnictví, představuje porušení čl.

36 odst.

2 věta druhá Listiny, podle něhož nesmí být z pravomoci soudů vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod.

V daných souvislostech považuje Ústavní soud za nezbytné především poukázat na nesprávný názor stěžovatelky, v podstatě považující za právní titul vzniku, změny nebo zániku vlastnického práva k převáděným nemovitostem, rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva.

Rozhodnutím o povolení vkladu do katastru nemovitostí se pouze dovršuje proces, směřující ke vzniku, změně nebo zániku věcného práva k nemovitosti tak, jak to odpovídá shodné vůli účastníků vyjádřené v písemném vyhotovení smlouvy.

Proto shledal Ústavní soud jako zjevně neopodstatněné tvrzení stěžovatelky, že 3 IV.

ÚS 48/97 tímto rozhodnutími bylo zasaženo do jejího vlastnického práva tak, že jím došlo k faktickému svévolnému aktu vyvlastnění bez zákonného zmocnění.

V řízení o povolení vkladu vlastnického práva katastrální úřad nezkoumá platnost smlouvy, ale listinu, na základě které má být vklad povolen, zkoumá pouze z hledisek v zákoně v § 5 odst.

1 zákona č.

265/1992 Sb., v platném znění, taxativně vymezených.

Z jiných důvodů není katastrální úřad oprávněn listinu zkoumat, takové případy přísluší zkoumat výhradně obecným soudům.

Pokud by katastrální úřad překročil meze své přezkumné činnosti, jednalo by se o rozpor s čl.

2 odst.

2 Listiny, který stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem.

Pro úplnost k otázce vztahu zahájeného řízeni o povolení vkladu u katastrálního úřadu a eventuálních zahájených soudních sporů o určení právního vztahu před obecnými soudy, považuje Ústavní soud za vhodné uvést, že v případě pochybností o platnosti smlouvy, resp. existenci či neexistenci věcného práva, ke dni podání návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí, vzniklých v průběhu řízení o povolení vkladu, má katastrální úřad možnost řízení přerušit, to však pouze tehdy, bude-li doloženo, že byl podán tím, kdo má právní zájem, návrh u soudu, na základě kterého soud rozhodne, zda tu právní vztah je či není.

V předmětném případě však v průběhu řízení o povolení vkladu běželo pouze soudní řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky na straně prodávajících, které vzhledem ke skutečnosti, že katastrální úřad zkoumá skutečnosti ke dni podání návrhu na vklad, nemohlo jeho rozhodnutí ovlivnit, neboť eventuální rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má účinky ex nunc.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka, jednostranně tvrdící, že od smlouvy v důsledku nezaplacení kupní ceny odstoupila, nedoložila toto své tvrzení souhlasným prohlášením druhé strany a ani nepodala v průběhu běžícího řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru určovací žalobu, kterou by se domáhala u obecných soudů určení, že je v důsledku odstoupení vlastnicí id.

4/16 předmětných nemovitostí, nelze přisvědčit jejímu názoru, že katastrální úřad, z důvodu jí tvrzeného odstoupení od smlouvy, nemohl kladně rozhodnout o povolení vkladu vlastnického práva.

Stejně tak neopodstatněné ve vztahu k tvrzení o zásahu do vlastnického práva stěžovatelky jako vlastnice id.

4/16 převáděných nemovitostí jsou její tvrzení, týkající se nedostatku tzv. superlegalizace ve vztahu k podpisům dalších dvou ze sedmi ideálních spoluvlastníků na straně prodávajících, žijících v N.

Navíc z připojeného spisu Katastrálního úřadu v P.

Ústavní soud zjistil, že Ing.

J.Z., jeden z prodávajících a současně účastník, který podal návrh na zahájení řízení o povolení vkladu, superlegalizaci svého podpisu ve smlouvě v průběhu řízení před vydáním rozhodnutí o povolení vkladu zajistil a Katastrálnímu úřadu v P. doručil do spisového materiálu.

Vzhledem k tomu, co bylo výše uvedeno k povaze rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, nelze rovněž přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že se jedná o rozhodnutí, jehož přezkoumání nesmí být smyslu čl.

36 odst.

2 věta druhá Listiny vyloučeno z pravomoci soudů.

S ohledem na ochranu vlastnického práva stěžovatelky (a nejen jí, ale všech ostatních subjektů, které by zpochybňovaly stav zápisů v katastru nemovitostí), zaručeného čl.

11 odst.

1 Listiny, považuje Ústavní soud zároveň za nezbytné závěrem zdůraznit, že eventuální náprava vadného právního stavu opírajícího se o rozhodnutí o povolení vkladu záleží pak na těchto subjektech, kteří stavu zápisu v katastru nemovitostí oponují, konkrétně je tedy na nich, aby zvážily, zda své právo proti subjektu vedenému v katastru nemovitostí uplatní soudní cestou žalobou určovací.

4 IV.

ÚS 48/97 Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky není důvodná, a proto ji odmítl podle § 43 odst.

1 písm. c) zák.č.

182/1993 Sb.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 1998 JUDr.

Eva Zarembová soudce zpravodaj