Search
Back to search

Decision detail

IV.ÚS 276/98

Court
Ústavní soud
ECLI
ECLI:CZ:US:1998:4.US.276.98
Date
Jan 10, 1998
Text status
full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 276/98 ze dne 1. 10. 1998

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti J.S., zastoupeného JUDr. J.V., proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 20. 5. 1997, č. j. 4 C 325/96-38, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 1998 č.j. 5 Co 2278/97-53, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 16.

6.

1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 20.

5.

1997, čj.

4 C 325/96-38, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.

3.

1998, č.j.

5 Co 2278/97-53, jimiž byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit městu Písek smluvní pokutu ve výši 300 000,- Kč za nesplnění dohody ze dne 13.

1.

1993 Stěžovatel se napadenými rozhodnutími cítí být poškozován.

Je přesvědčen, že jeho věc nebyla rozhodnuta spravedlivě, a napadená rozhodnutí tak porušila jeho ústavně zaručené právo na spravedlivé projednání věci před soudem.

V důsledku realizace rozhodnutí mu vzniká neodůvodněná újma.

Má zato, že napadená rozhodnutí jako akty aplikace práva jsou v rozporu s právním řádem.

Navrhl, aby Ústavní soud nálezem ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil.

Krajský soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že rozsudkem ze dne 18.

3.

1998, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 20.

5.

1997, o uložení povinnosti stěžovateli zaplatit městu P., smluvní pokutu v částce 300 000,- Kč a náklady řízení s odůvodněním, že stěžovatel nesplnil závazky, které převzal podle dohody uzavřené dne 13.

1.

1993.

Dle jeho názoru stěžovatel není spokojen s výsledkem řízení, před obecnými soudy, a domáhá se přezkoumání rozsudků soudů obou stupňů před Ústavním soudem, jako třetí soudní instancí.

Nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že by odvolací soud porušil nějaké jeho základní právo nebo svobodu.

Navrhuje, aby ústavní stížnost byla nálezem zcela zamítnuta.

Okresní soud v Písku ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že z ust. § 544 odst.

1 o.z. výslovně vyplývá, že smluvní pokuta je zajišťovací prostředek pro případ nesplnění smluvní povinnosti a v dané právní věci byla sjednána platně.

Dále odkazuje na rozsudek ze dne 20.

5.

1997, na č.l.

38-39.

Město P., jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že ústavní stížnost neobsahuje, v čem stěžovatel spatřuje porušení svého základního práva nebo svobody.

Má zato, že stěžovatel ne zcela správně pochopil postavení a pravomoc Ústavního soudu, neboť svojí stížností brojí proti rozsudku obecného soudu, aniž by se dovolával porušení některého ze svých základních práv a svobod zaručených Ústavou České republiky, či mezinárodní smlouvou.

Vyjádřilo pochybnosti o správnosti označení účastníků řízení v ústavní stížnosti a navrhlo, aby stížnost byla nálezem zcela zamítnuta.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn.

4 C 325/96, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.

Jádrem ústavní stížnosti je zjevně nepochopení postavení a role Ústavního soudu v ústavním systému České republiky.

Ústavní soud se může věcí zabývat především s ohledem na dodržení těch základních práv a svobod, jejichž porušení je stěžovatelem namítáno.

V tomto směru se však stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, omezil na tvrzení, že soudy tím, že dospěly k výsledku, se kterým nesouhlasí, porušily jeho ústavní právo na spravedlivé projednání věci.

V tomto směru se však stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, omezil na tvrzení, že soudy tím, že dospěly k výsledku, se kterým nesouhlasí, porušily jeho ústavní právo na spravedlivé projednání věci.

Podstatou ústavní stížnosti je tedy nespokojenost stěžovatele s výsledkem sporu projednaného obecnými soudy, čímž stěžovatel staví Ústavní soud do role další soudní instance.

Toto postavení Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší.

Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod.

Takové porušení práv stěžovatele však v posuzované věci Ústavní soud neshledal.

Stěžovateli nebylo odepřeno právo na soudní ochranu, vyplývající z čl.

90 Ústavy ČR a čl.

36 odst.

1 Listiny, a také proces byl také veden při dodržení ústavních principů zakotvených v hlavě páté Listiny, zaručujících právo na spravedlivý proces.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k namítanému porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, přičemž tato skutečnost se jeví být natolik evidentní, že ústavní stížnost, jako návrh zjevně neopodstatněný, podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1.

10.

1998 JUDr.

Pavel Varvařovský předseda senátu
IV.ÚS 276/98 – Ústavní soud | Lukiora Lex