Decision detail

IV.ÚS 107/98

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1998:4.US.107.98
Date: 21. 8. 1998
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 107/98 ze dne 21. 8. 1998

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti ŠS K zastoupeného JUDr. J.M., proti rozhodnutí O.Ú., ze dne 4. února 1997, č.j. PÚ 314/97-3578 NA (2031/00/22), a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. prosince 1997, č.j. 31 Ca 97/97-30, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 10. března 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozhodnutí O.Ú., - okresního pozemkového úřadu ze dne 4. února 1997, č.j.

PÚ 314/97-3578 NA (2031/00/22), a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. prosince 1997, č.j.

31 Ca 97/97-30.

Uvedeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba proti O.Ú. - okresnímu pozemkovému úřadu, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí tohoto úřadu, jímž bylo podle § 9 odst.

4 zákona č.

229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pozitivně rozhodnuto o vlastnictví oprávněných fyzických osob k zemědělským nemovitostem v kat. území D., v rozhodnutí blíže specifikovaným, jež stěžovatel dosud užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené s povinnou osobou, tj.

SP.

Stěžovatel je přesvědčen, že uvedená rozhodnutí jsou nesprávná a nespravedlivá a že procesními postupy v řízení před jejich vydáním, při jejich vydání a způsobem rozhodnutí ve věci samé, byly porušeny v ústavní stížnosti blíže nespecifikované ústavní principy České republiky jako právního státu.

Uvádí, že ve správním řízení, které vedlo k vydání ústavní stížností napadeného rozhodnutí okresního úřadu - pozemkového úřadu, mu byla odňata možnost jednat jako účastník řízení.

Navrhuje, aby Ústavní soud posoudil ústavnost počínání správního orgánu i krajského soudu a nálezem napadená rozhodnutí zrušil.

Krajský soud v Hradci Králové jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel nebyl protiprávně opomenut ve správním restitučním řízení jako účastník řízení.

Zákon o půdě účastenství vymezuje odlišně od obecné úpravy správního řádu, a to v ustanovení § 9 odst.

Protože stěžovatel nebyl povinnou osobou, ale pouze nájemcem restituovaných nemovitostí, nemohl být účastníkem správního řízení.

Z toho důvodu byla jeho žaloba v nařízeném jednání, v přítomnosti stěžovatele a dalších účastníků, jako nedůvodná zamítnuta.

Dále uvádí, že z obsahu všech podání učiněných stěžovatelem plyne obava z ohrožení jeho existence v budoucnu.

Taková obava, byť sebereálnější, však tvrzenou nezákonnost nezpůsobuje.

Navrhuje, aby ústavní stížnost byla nálezem zamítnuta, pokud nebude usnesením odmítnuta podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn.

31 Ca 97/97, a seznámil se s jeho obsahem.

Žalobou ze dne 26. května 1997 se stěžovatel domáhal přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu, referátu O.Ú., s odůvodněním, že je mu zcela záměrně při vydávání nejdůležitějších rozhodnutí týkajících se jeho hospodářských středisek odnímán statut řádného účastníka řízení dle § 14 správního řádu a že napadeným rozhodnutím byly opět vydány oprávněným osobám pozemky, které byly po přechodu na stát zastavěny dílnami, sklady a garážemi atd. a navíc některé stavby ani neslouží zemědělské výrobě.

Krajský soud v nařízeném jednání přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí podle hlavy druhé části páté o.s.ř. a žalobu neshledal důvodnou.

Pokud žalovaný pravomocně rozhodl o vydání specifikovaných pozemků a staveb, nezkrátil tím nijak nájemní právo stěžovatele, neboť podle ustanovení § 22 odst.

3 zákona o půdě stěžovateli vznikl zákonný nájemní vztah.

Žalovaný neporušil ani obecná ustanovení správního řádu o účastenství, když zákon o půdě jako lex specialis má o účastenství ust. § 9 odst.

Z uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu sp. zn.

31 Ca 97/97 dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel v zásadě opakuje námitky, které již uplatňoval v řízení u krajského soudu, a staví tak v podstatě Ústavní soud do role další soudní instance.

Toto postavení Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší.

Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod.

Takové porušení práv stěžovatele však v posuzované věci Ústavní soud neshledal.

Stěžovateli nebylo odepřeno právo na soudní ochranu, vyplývající z čl.

90 Ústavy ČR a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), ani právo na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy zakotvené v čl.

36 odst.

2 Listiny, proces byl také veden při dodržení ústavních principů zakotvených v hlavě páté Listiny,zaručující právo na spravedlivý proces.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 1998 JUDr.

Pavel Varvařovský předseda senátu