Decision detail

II.ÚS 138/98

Court

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:1998:2.US.138.98

Date

23. 11. 1998

Text status

full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 138/98 ze dne 23. 11. 1998

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 138/98

USNESENI

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti I. K., zastoupené JUDr. V. J., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. 5 Co 2203/97, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 6 C 951/95, a o návrh na zrušení ustanovení čl. II odst. 2 zák. č. 116/1994 Sb., t akt o Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm. d), e) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť jde o návrh k jehož projednání není ústavní soud příslušný a podaný návrh je nepřípustný.

Dne 4.

5.

1998 obdržel Ústavní soud stížnost navrhovatelky, kterou se domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.

1.

1998, č. j.

5 Co 2203/97-56, a rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 30.

4.

1997, sp. zn.

6 C 951/95.

Společně s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení ustanovení čl.

II odst.

2 zák. č.

116/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zák. č.

87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Navrhovatelka se podáním z r. .1995 u místně a věcně příslušného soudu domáhala, aby firmě G., a. s.

České Budějovice byla 1 II.ÚS 138/98 uložena povinnost uzavřít se stěžovatelkou dohodu o vydání nemovitostí, a to domu č. p.

617, se staveb. pozemkem p. č.

595, domu č. p.

618 se staveb. pozemkem p. č.

613 a pozemku p. č.

425/3, v k. ú .

M. zapsané na LV č.

101 u Kat. úřadu P.

Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 30 .4.

1997, sp. zn.

6 C 951/95, návrh zamítl.

Proti zamítavému výroku podala navrhovatelka odvolání ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

Odvolací soud svým rozsudkem ze dne 14.

1.

1998, č. j.

5 Co 2203/97-56, potvrdil rozsudek soudu I. stupně a nevyhověl ani návrhu stěžovatelky na vyslovení přípustnosti dovolání proti svému rozhodnutí.

V odůvodnění rozsudku krajský soud konstatoval, že stěžovatelka splňuje podmínky oprávněné osoby ve smyslu § 3 odst.1 zák. č.

87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Restituční nárok opírá stěžovatelka o ustanovení § 6 odst.

1 písm. k) zák. č.

87/1991 Sb. a tvrdí, že znárodnění nárokovaného nemovitého majetku bylo provedeno v rozporu s tehdy platnými právními předpisy.

Krajský soud dovodil, že odpůrce-G., a. s., není povinen uzavřít se stěžovatelkou navrhovanou dohodu na vydání nemovitostí, nebot' uložení této povinnosti neumožňuje soudu novela zák. č.

87/1991 Sb., provedená zák. č.

116/1994 Sb., a to čl.

II. bod 2 cit. zákona.

Z tohoto důvodu odvolací soud ani nezkoumal, zda navrhovatelka po věcné stránce naplňuje restituční nárok ve smyslu § 6 odst.1 písm. k) zák. č.

87/1991 Sb.

Pokud se týká návrhu stěžovatelky na připuštění možnosti podat dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, krajský soud nesdílel názor stěžovatelky, že by v dané věci šlo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu § 239 odst.

1 o. s. ř, a proto tento návrh zamítl.

V podané ústavní stížnosti navrhovatelka vytýká obecným soudům špatnou aplikaci zák. č.

116/1994 Sb., a tvrdí, že jak čl.

I. tak i čl.

II. odst.

2 zák. č.

116/1994 Sb. se na její osobu nevztahuje.

Pokud se týká výkladu znění tohoto zákona je třeba 2 II.úS 138/98 podle názoru stěžovatelky vykládat dopad ustanovení čl.

II. odst.

2 zák. č.

2 zák. č.

116/1994 Sb. v kontextu celého znění zák. č.

87/1991 Sb., a ostatních restitučních předpisů.

Dne 17.

11.

1998 obdržel Ústavní soud rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.

10.

1998, sp. zn.

23 Cdo 589/98, kterým bylo rozhodnuto o dovolání stěžovatelky proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.

1.

1998, sp. zn.

5 Co 2203/97 tak, že dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil, a to včetně rozsudku soudu I. stupně a věc vrátil Okresnímu soudu v Písku k dalšímu řízení.

V dané věci se tedy nejedná o res judicata ve smyslu ustanovení § 72 odst.1 písm. a) ve vztahu k ustanovení § 72 odst.2, 4 a § 75 odst.1 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

V průběhu řízení o ústavní stížnosti byla věc ve smyslu rozsudku ze dne 14.

10.

1998, sp. zn.

23 Cdo 589/98 Nejvyšším soudem ČR znovu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Podaná ústavní stížnost je tak podle § 75 odst.

1 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nepřípustná.

V právní věci stěžovatelky tedy pokračuje po rozsudku Nejvyššího soudu ČR dosud pravomocně neskončené řízení před obecnými soudy a za této situace Ústavnímu soudu nepřísluší do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat.

Vzhledem k tomu, že návrh na zrušení části zák. č.

116/1994 Sb., podaný spolu s ústavní stížností, sleduje výsledek řízení o ústavní stížnosti, bylo nutno tento návrh rovněž odmítnout.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr.

Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 23. listopadu 1998