Decision detail

IV.ÚS 224/96

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1997:4.US.224.96
Date: 20. 1. 1997
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 224/96 ze dne 20. 1. 1997

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing.

M.S., zastoupené advokátem Mgr.

J.V., proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě, oba ze dne 16.

1996, č. j.

22 Ca 365/95-20 a č. j.

22 Ca 366/95-17, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 12.

1996 se stěžovatelka domáhá zrušení obou výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jí bylo znemožněno ujmout se svého vlastnického práva, které v minulosti v souladu s platně uzavřenou darovací a odstupní smlouvou zákonným způsobem nabyla.

V tom spatřuje porušení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek podle čl.

11 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelka má za to, že Krajský soud v Ostravě se ve svém právním posuzování dostatečně nevypořádal s otázkou retroaktivity zákona č.

46/1948 Sb., v návaznosti na platný právní řád v době uzavření smluv a rovněž tak s problematikou intabulace.

Z toho pak dovozuje, že Krajský soud v Ostravě nesplnil svou povinnost poskytovat zákonem stanoveným způsobem ochranu právům stanovenou v čl.

90 Ústavy České republiky.

K ústavní stížnosti požádal Ústavní soud o vyjádření a zaslání příslušných soudních spisů Krajský soud v Ostravě.

Po seznámení se s obsahem těchto písemností Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.

Stížností napadenými rozsudky byla potvrzena rozhodnutí O.ú. ve F., okresního pozemkového úřadu, ze dne 19.

1995, č. j.

PzÚ 383/91-D-Rm, a ze dne 24.

1995, č. j.

PzÚ 383/91-E-Rm, kterými nebyla schválena podle § 9 odst.

2 zákona č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dohoda o vydání konkrétně uvedených pozemků v k.ú.

V., mezi navrhovatelkou Ing.

M.S., a ČR - O.ú.

F. v prvním rozhodnutí a L., s.p.

H.K., ve druhém rozhodnutí.

Soud došel u obou svých rozhodnutí k závěru, že navrhovatelka není původní vlastnicí předmětných nemovitostí a nesplňuje tak podmínku oprávněné osoby podle § 4 odst.

1 zákona č.

229/1991 Sb.

S ohledem na § 9 odst.

3 citovaného zákona vrátil věc pozemkovému úřadu k rozhodnutí ve věci.

Správní orgán pak podle § 9 odst.

4 zákona č.

229/1991 Sb. rozhodl svými rozhodnutími ze dne 15.

7. a 16.

1996 pod č.j.

PzÚ 383/91-G-Rm a č.j.

PzÚ 383/91-H-Rm tak, že Ing.

M.Sch. není vlastníkem uvedených pozemků v k.ú.

V. a zároveň, že za nevydané pozemky se jí nepřiznává nárok na pozemek náhradní či jinou zákonnou náhradu.

Pozemkový úřad dospěl totiž k závěru, že skutečnosti uvedené v uplatněném nároku na zemědělský majetek nezakládají důvod k vydání nemovitostí podle § 6 odst.

1 písm b) zákona č.

229/1991 Sb.

Obě rozhodnutí napadla stěžovatelka opravným prostředkem ze dne 16.

1996, o kterých, jak vyplývá z vyjádření předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě, nebylo dosud v řízení vedeném pod sp. zn.

22 Ca 474/96 a sp. zn.

22 Ca 475/96 rozhodnuto.

Ustanovení § 75 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy.

Po posouzení výše uvedených skutečností Ústavní soud shledal, že v předmětné věci, s ohledem na podané návrhy na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, nebylo dosud pravomocně rozhodnuto o předmětu restitučního řízení podle zákona č.

229/1991 Sb., a proto je nutné považovat ústavní stížnost za návrh podaný předčasně.

Za této situace Ústavní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný, a proto byl podle § 43 odst.

1 písm. f) zákona č.

182/1993 Sb. odmítnut, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 1997 JUDr.

Pavel Varvařovský soudce zpravodaj