Decision detail

III.ÚS 387/97

Court

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:1997:3.US.387.97

Date

Dec 11, 1997

Text status

full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 387/97 ze dne 12. 11. 1997

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 387/97 ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu české republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti L.K.,

takto:

Návrh se o d m í t á.

Odůvodnění

Navrhovatel podal dne 14. 10. 1997, doručeno Ústavnímu soudu dne 15. 10. 1997, podání označené jako stížnost ve věci přijetí diskriminačního zákona č. 217/1994 Sb. (zákon o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce) a jeho uplatňování v praxi. Z tohoto podání lze dovodit, že navrhovatel napadá ta ustanovení citovaného zákona, která jako podmínku pro poskytnutí jednorázového odškodnění stanoví, že oprávněný subjekt nedosáhl věku 18 let (§ 3 odst. 1 písm. d) cit. zákona). Z podání ústavní stížnosti naopak nevyplývá, že by navrhovatel napadal event. rozhodnutí, která na základě uvedeného zákona byla vydána. Z podání také zřejmě plyne, že se jedná o návrh na zrušení uvedené části citovaného zákona. Návrh na zrušení jednotlivého ustanovení zákona je však podle § 64 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. oprávněn podat ten, kdo podal ústavní stížnost podle § 74 tohoto zákona. Uvedené ustanovení znamená, že fyzická osoba svou ústavní stížností napadá pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno její ústavně chráněné základní právo, přičemž k tomuto porušení došlo v důsledku aplikace určitého zákona, který je v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR a teprve za této situace pak může fyzická osoba spolu s ústavní stížností podat i návrh a zrušení zákona nebo jeho části. 1

III. ÚS 387/97

V předmětné věci však navrhovatel svou ústavní stížností nesměřuje proti konkrétnímu pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci, ale přímo navrhuje zrušení uvedené části zákona. Vzhledem k výše uvedenému však navrhovatel jako fyzická osoba není oprávněn samostatně podat návrh na zrušení zákona nebo jeho části. S poukazem na zmíněné skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu než návrh a zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 12. listopadu 1997 JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR 2