Decision detail

II.ÚS 52/96

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1997:2.US.52.96
Date: 29. 12. 1997
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 52/96 ze dne 29. 12. 1997

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu II.ÚS 52/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky M.P., zast. advokátkou JUDr. Y.K., proti rozsudkům Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 6.6.1994 č.j. 13C 52/92-66 a Krajského soudu v Českých Budějovicích z 18.11.1994 č.j. 7 Co 2181/94-81 v odst. I. a IV. takto: Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í: Navrhovatelka podala ústavní stížnost proti uvedeným rozhodnutím obecných soudů a namítla, že soudy tím, že nevyhověly jejímu návrhu na určení platnosti kupní smlouvy sepsané formou notářského zápisu z 29.4.1977 doplněného dne 17.6.1977, kterou uzavřela jako kupující s prodávající A.C. a podle níž se stala vlastnicí domu č. 194 se stavební parcelou č.p. 58 a role č. 189/1 v kat. úz. T., a tím, že jí upřely postavení osoby oprávněné podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, porušily č1. 4, 90 a 96 Ústavy České republiky a zasáhly do jejích základních práv a svobod podle čl. 1,11,36 a 37 Listiny základních práv a svobod. Upřesnila, že zamítnutím návrhu na registraci kupní smlouvy bylo původní vlastnici odepřeno právo disponovat se svým majetkem a vyvlastněním těchto nemovitostí a potom nepřiznáním restitučního nároku na ně bylo porušeno její vlastnické právo, jemuž nebyla poskytnuta soudní ochrana. Předsedové příslušných senátů Okresního a Krajského soudu v Českých Budějovicích se odvolali na odůvodnění svých rozsudků, na skutková zjištění a právní úvahy a závěry v nich obsažené a navrhli zamítnutí ústavní stížnosti. Také S. a Ú.S Č.B., a město T., které se vzdaly postavení vedlejších účastníků v řízení před Ústavním soudem, vyslovily s napadenými rozsudky souhlas. Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích Ústavní soud zjistil následující: 1 II.ÚS 52/96 Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 6.6.1994 č.j. 13 C 52/92-66 byly zamítnuty tyto navrhovatelčiny žaloby:

1. aby bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená mezi A.C., jako prodávající a M.P., jako kupující sepsaná notářským zápisem č.j. 3N 104/77 - NZ 177/77 ze dne 29.4.1977 a její dodatek ze dne 17.6. 1977 je platná

2. aby soud zrušil rozhodnutí MěNV v T., č.j. 447/80- výst. ze dne 13.2.1980 a rozhodnutí ONV odboru výstavby v Č.B., č.j. VÚP 3027/81 ze dne 25.3.1982 o vyvlastnění domu č. 194 a stavební parcely č. 58 v T. s příslušenstvím a součástmi

3. aby žalovaná S. a Ú.S., uzavřela se žalobkyní dohodu o vydání nemovitostí v části parcely č. 2218 ostatní plochy o výměře 157 m2 v katastrálním území a obci T., zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 49 u K.ú. v Č.B.

4. aby žalované město T., uzavřelo se žalobkyní dohodu o vydání nemovitostí parcely č. 58 - zastavěná plocha o výměře 569 m2 v katastrálním území a obci T., zapsané v katastru nemovitostí u K.ú. v Č.B. na LV č. 1 s veškerým zákonným příslušenstvím a součástmi

5. aby A.C. byla povinna zaplatit žalované S. a Ú.S.

Č.B., 4 356 Kč a žalobkyni 26 846,80 Kč.

Konečně Okresní soud rozhodl, že žalovaní nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku podala navrhovatelka odvolání, o němž Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem z 18.11.1994 č.j.

7 Co 2181/94-81 takto: I.

Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci prvém ve výroku o zamítnutí návrhu na určení platnosti kupní smlouvy v odstavci třetím a čtvrtém ve výrocích o zamítnutí návrhu na povinnost žalovaných uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání nemovitostí a ve výroku o nákladech řízení v odstavci šestém potvrzuje.

II.

Řízení o žalobě, aby soud zrušil rozhodnutí MěNV - stavebního úřadu v T. č.j.

447/80- výst. ze dne 13.2.1980 a rozhodnutí ONV - odboru výstavby, č.j.

VÚP 3027/81 ze dne 25.3.1982 o vyvlastnění domu č.p.

194 a stavební parcely č.

58 v T., s příslušenstvím a součástmi, se vylučuje k samostatnému řízení, rozsudek soudu prvního stupně se v této části zrušuje a věc se postupuje Krajskému soudu pro správní soudnictví v Českých Budějovicích.

III.

Rozsudek soudu prvního stupně v odstavci pátém ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení částek 4 356 Kč a 26 846,80 Kč zůstává nedotčen.

IV.

Žalobkyně a žalovaná S. a Ú.S. nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, žalovanému městu T., se náhrada odvolacích nákladů nepřiznává.

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích z 1.2.1995 sp. zn.

10 Ca 526/94 bylo řízení o návrhu na zrušení rozhodnutí správních orgánů o vyvlastnění zastaveno.

Dovolání, které 2 II.ÚS 52/96 navrhovatelka podala proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 18.11.1994 č.j.

7 Co 2181/94-81, Nejvyšší soud usnesením ze 14.5.1996 sp. zn.

2 Cdon 312/96 odmítl pro nepřípustnost.

Tato dvě posledně jmenovaná rozhodnutí však nebyla ústavní stížností napadena a nejsou předmětem tohoto řízení.

Pominou-li se výroky rozsudků obecných soudů o nákladech řízení, stěžovatelka svým návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem napadla ta rozhodnutí, jež se týkají jednak určení platnosti kupní smlouvy o prodeji nemovitostí, jednak nevyhovění návrhu žalobkyně na vydání nemovitostí podle zákona č.

87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.

Soudy obou stupňů, jak je patrno z odůvodnění jejich rozsudků, nezpochybňovaly, že stěžovatelka uzavřela ohledně nemovitostí kupní smlouvu s A.C., vlastnické právo k těmto nemovitým věcem však nenabyla, neboť kupní smlouva se nestala účinnou.

Podle tehdy platného § 134 odst.

2 občanského zákoníku se vlastnictví nemovitosti nabývalo účinností smlouvy, k níž bylo zapotřebí registrace státním notářstvím.

K registraci však nikdy nedošlo.

Je sice pravda, jak na to stěžovatelka ve své stížnosti poukazuje, že řízení o registraci se táhlo několik let, rozhodující a pro soudy závazná je však skutečnost, že poslední rozhodnutí ve věci registrace kupní smlouvy, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 20.6.1982 č.j.

5 Co 821/82-134, potvrzující rozhodnutí Státního notářství z 21.5.1982 č.j.

3 RI 518/78 - 126 bylo záporné.

Pak ovšem podle § 47 odst.

2 tehdy platného občanského zákoníku se smlouva rušila.

Tyto důsledky nastaly přímo ze zákona s účinky od počátku (ex tunc) a ani soudy rozhodující nyní na tom nemohly ničeho změnit.

Nebyla-li stěžovatelka vlastnicí nemovitostí, neuspěla ani se svým návrhem na restituci.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů, které vycházely z objektivně zjištěných skutkových okolností a dal za pravdu jejich právním závěrům.

Nestala-li se stěžovatelka nikdy vlastnicí nemovitostí, nemohlo dojít k zásahu do jejího vlastnického práva podle č1.

11 Listiny základních práv a svobod.

Soudy se při projednávání a rozhodování věci řídily příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, občanského zákoníku a zákona č.

87/1991 Sb.,o mimosoudních rehabilitacích a plně dostály svým povinnostem podle č1.

4, 90 a 96 Ústavy.Nedošlo tedy k porušení stěžovatelčiných práv ani na ochranu vlastnického práva a na právní ochranu podle čl.

1,36 a 37 Listiny základních práv a svobod ani jiných práv a svobod podle ústavních zákonů nebo mezinárodních smluv o lidských právech a nebyla splněna základní a nezbytná podmínky ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů veřejné moci podle čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy a § 72 odst.

1 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Z těchto důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl podle č1.

43 odst.

1 písm. c) zákona č.

182/1993 Sb.

Proti usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29.12.1997 JUDr.

Miloš Holeček soudce zpravodaj