Decision detail

I.ÚS 333/96

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1997:1.US.333.96
Date: Nov 11, 1997
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 333/96 ze dne 11. 11. 1997

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu I.ÚS 333/96 Č E S K Á R E P U B L I K A

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele RNDr. J.Ž., zastoupeného advokátkou JUDr. O.U., o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 1996, sp. zn. 38 Ca 248/95, ze dne 11. 10. 1996, sp. zn. 38 Ca 247/95, a ze dne 11. 10. 1996. sp. zn. 38 Ca 246/95, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejších účastníků - F.ř. pro P., a F.ú. pro P., takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel svým návrhem napadá tři rozsudky Městského soudu v Praze, a to sp. zn.

38 Ca 248/95, ze dne 6.

1996, sp. zn.

38 Ca 247/95, ze dne 11.

10.

1996, a sp. zn.

38 Ca 246/95, ze dne 11.

10.

1996.

Uvedenými rozsudky obecného soudu v rámci soudního přezkumu správního byly zamítnuty žaloby navrhovatele, jimiž se domáhal soudního přezkumu rozhodnutí F.ř. ze dne 28.

1995, č.

FŘ-3016/1/95, dále ze dne 2.

1995, č j.

FŘ3328/1/95, a konečně ze dne 2.

1995, č.j.

FŘ-3329/l/95.

1 Všechny tři napadené rozsudky spolu věcně souvisejí neboť vycházejí z finanční kontroly daně z příjmu za období 1990-1992, provedené u navrhovatele.

Touto kontrolou bylo vytknuto navrhovateli špatné vedení účetnictví a v důsledku toho mu nebyly uznány odpisy v roce 1990 ani v letech následujících a doměřena daňová povinnost.

Provedenou kontrolou bylo konstatováno porušení Zásad vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů (dále ,jen "Zásady"), vydaných bývalým Federálním ministerstvem financí pod č. j.

V/2 4900/90 a uveřejněných ve zpravodaji pod č.

5/1990.

Nerespektováním citovaných "Zásad" navrhovatel porušil podle názoru obecného soudu ustanovení § 25 zák. č.

105/1990 Sb., neboť toto ustanovení ukládalo navrhovateli povinnost vést účetnictví v souladu s těmito "Zásadami".

Proto ve všech třech případech dospěl obecný soud k zamítavému výroku ohledně žalobu na soudní přezkum správní ve smyslu ustanovení § 250j odst.

1 o. s. ř.

V ústavní stížnosti navrhovatel namítá, že rozhodnutími obecného soudu byly .,Zásady" povýšeny na úroveň novely zákona, neboť "Zásady" netvoří součást zák. č.

105/1990 Sb. a podle navrhovatele "Zásady" nemají právní sílu zákona.

Jelikož povinnosti, jejichž porušení je stěžovateli vytýkáno, nejsou povinnostmi uvedenými v § 25 zák. č.

105/11990 Sb., nemohlo dojít k porušení tohoto ustanovení.

Rozhodnutím obecných soudů došlo ve svém důsledku ke zmenšení majetku navrhovatele.

Stěžovatel dovozuje, že rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení čl.

1 Ústavy, čl.

4 a 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina") a čl.

1 Dodatkového protokolu o ochraně lidských práv a základních svobod.

Proto se navrhovatel domáhá zrušení napadených rozhodnutí obecného soudu.

V písemném vyjádření k ústavní stížnosti, stejně jako Městský soud v Praze i F.ř. navrhlo ústavní stížnost zamítnout pro neopodstatněnost, a to s poukazem na nález ústavního soudu, sp. zn. [V.

ÚS 42í94, ze dne 2.

1994. ].

Spornou činí navrhovatel otázku, zda ,Zásady vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů", vydané bývalým Federálním ministerstvem financí pod č. j.

V/2-4900/90, uveřejněné pod č.

14 Finančního zpravodaje Federálního ministerstva financí č.

5/1990, jsou či nejsou pro stěžovatele závazné.

Ústavní soud již ve svém nálezu z 2.

1994. sp. zn.

IV.

ÚS 42/94 . konstatoval, že tyto "Zásady" byly pro osoby soukromě podnikající závazné, přičemž nerespektování těchto "Zásad" ve svém důsledku znamenalo porušení § 25 odst.

2 zák.

105/1990 Sb.

V předmětné ústavní stížnosti je navrhovatelem vytýkáno, že ,.Zásady" byly povýšeny na zákon, ačkoliv sám zák. č.

105/1990 Sb. jejich dikci neobsahuje, a proto nemohl být navrhovatelem porušen.

Ústavní soud v tomto směru setrvává na postojích uvedených již ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu ze 2.

1994, tj. že ustanovení § 25 zák. č.

105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, stanoví povinnost vést účetnictví v souladu se stanovenými účetními zásadami.

Podmínky a náležitosti vedení účetnictví bylo v roce 1990 oprávněno stanovit Federální ministerstvo financí podle ustanovení § 14 zák. č.

21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění zák. č.

128/1989 Sb., přičemž ustanovením § 35 odst.

3 citovaného zákona bylo toto ministerstvo výslovně zmocněno vydat prováděcí předpisy k ustanovení § 2 písm. a) a c) a k § 14 zák. č.

21/1971 Sb. a v dohodě s F.s.ú. k 3 § 3 (účetní výkaznictví), a dále prováděcí předpisy k § 2 písm. b) zák. č.

21/1971 Sb.

K vymezení povinnosti uvedené v již citovaném ustanovení § 25 zák. č.

105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů vydalo bývalé Federální ministerstvo financí "Zásady" vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů, čj.

V/2-4900/90. uveřejněné ve zpravodaji Federálního ministerstva financí pod č.

5/1990.

Tímto opatřením Federálního ministerstva financí byly stanoveny zásady jednoduchého i podvojného účetnictví podnikatelů a takto byly konkretizovány povinnosti, které mají podnikatelé při vedení účetnictví.

Sankci za nedodržení těchto zásad pak stanoví § 25 zák. č.

105/1990 Sb.

V daném případě byl proto navrhovatel povinen podle ustanovení § 25 odst.

2 zák. č.

105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, vést účetnictví v souladu se stanovenými účetními zásadami.

Pokud vedl účetnictví v rozporu s těmito zásadami, porušil zákon.

Obecný soud proto postupoval správně, dospěl-li k závěru, že navrhovatel neprokázal pořizovací cenu základních prostředků v roce 1990 správně, pokud vycházel při ocenění základních prostředků z jím stanovených cen dílů a součástí, ze kterých byly tyto základní prostředku sestaveny.

V důsledku toho navrhovatel nesprávně uplatnil v účetnictví odpisy těchto základních prostředků do daňových výdajů v letech 1990, 1991 a 1992 v rozporu s ustanovením § 9 zák. č.

389/1990 Sb.

Proto mu byla doměřena daňová povinnost ve formě dodatečných platebních výměrů.

Ústavní soud má proto za to, že v projednávané věci nedošlo k porušení stěžovatelova základního práva zakotveného v čl.

1 Ústavy, v čl.

4 a 11 Listiny a čl.

1 Dodatkového protokolu o ochraně lidských práv a základních svobod.

Proto 4 I.ÚS 333/96 ústavní stížnost jako neopodstatněnou podle § 43 odst.

1 písm. c) zák. č.

182/1993 Sb. odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 11. listopadu 1997 JUDr.

Vladimír Klokočka.

DrSc. soudce Ústavního soudu