Decision detail

I.ÚS 96/94

Court

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:1994:1.US.96.94

Date

27. 7. 1994

Text status

full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 96/94 ze dne 27. 7. 1994

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Sp. zn. I. ÚS 96/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele pana V. F., zastoupeného advokátkou E. S., o ústavní stížnosti proti vyhlášce ministerstva financí o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, č. 176/1993 Sb., a o návrhu na zrušení téže vyhlášky, t a k t o : Ústavní stížnost, včetně návrhu na zrušení vyhlášky ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Podáním ze dne 25. 6. 1994 uplatnil stěžovatel návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti a spolu s tím návrh na zrušení vyhlášky ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Ústavní stížnost, jak je výslovně uvedeno, směřuje proti uvedené vyhlášce ministerstva financí, čímž však nesplňuje podmínky § 72 odst. 1 a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podle něhož ústavní stížnost nemůže směřovat proti existenci určité právní úpravy, ale proti orgánu veřejné moci, který o předmětné stížnosti stěžovatele rozhodoval nebo jinak konkrétně zasahoval či jednal a tím zasáhl do jeho základních práv a svobod. Nejde tedy o ústavní stížnost ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a proto nelze také přijmout návrh podle § 74 na zrušení uvedené vyhlášky, který byl součástí podání, protože takový návrh má akcesorickou povahu a lze jej učinit jen spolu s řádnou ústavní stížností. Svým obsahem však, který je výlučně zaměřen na důvody pro zrušení předmětné vyhlášky ministerstva financí, odpovídá podání stěžovatele samostatnému návrhu na zrušení právního předpisu podle § 64 uvedeného zákona, k němuž ovšem stěžovatel není oprávněn, s výjimkou uvedenou v § 64 odst. 2 písm. d), jejíž podmínky stěžovatel nesplnil. Proto bylo nutno předložený návrh odmítnout jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 27. července 1994 JUDr. Vladimír P a u l , CSc. soudce zpravodaj