Decision detail

11 Tcu 22/2026

Court: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:11.TCU.22.2026.1
Date: Mar 18, 2026
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

11 Tcu 22/2026- 32 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, takto: I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. P., rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 12.

1. 2023, sp. zn. 8 HV 46/22x, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. II. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. S. , rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 8 HV 46/22x, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 20 Bs 145/23d, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění: 1. Rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 8 HV 46/22x, byl J. P. v bodě A/1) uznán vinným trestným činem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 114 odst. 1, odst. 3 bod 2, odst. 4 první případ FPG; v bodě B/ trestným činem podle § 50 odst. 1 bod 2 WaffG (rakouského zákona o zbraních), za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou a půl let.

2. Odsouzený M. S. byl shora uvedeným rozsudkem uznán vinným v bodech A/1) a 2) trestným činem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 114 odst. 1, odst. 3 bod 2, odst. 4 první případ FPG, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří a půl let. Jeho odvolání bylo rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 20 Bs 145/23d, zamítnuto. 3. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, se odsouzení shora uvedené trestné činnosti dopustili zkráceně tím, že A. v XY a na dalších místech na území spolkové republiky a v Maďarsku s dosud nezjištěnými spolupachateli a jako členové organizované zločinecké skupiny, napomáhali k protiprávnímu vjezdu a průjezdu alespoň tří cizinců, kteří nemají oprávnění k pobytu v Evropské unii, do členského státu Evropské unie a přes něj, konkrétně do Rakouské republiky a Maďarské republiky a přes ně, a to s úmyslem neoprávněně obohatit sebe nebo třetí osobu o dosud nestanovenou částku, konkrétně 1) oba odsouzení dne 8.

10. 2022 nechali 25 syrských a jednoho iráckého státního občana nastoupit do vozidla značky Opel Movano, které jim k tomuto účelu poskytla organizovaná zločinecká skupina, a to na lesním pozemku na srbsko-maďarské hranici, a přepravili je do Rakouska, přičemž odsouzený M . S. řídil vozidlo a J . P. , který byl spolujezdcem, otevřel cizincům dveře vozidla, aby mohli nastoupit; 2) M. S. v září 2022 v době, kterou již nelze určit, za úplatu ve výši 150 000 korun českých, nechal 24 cizinců nastoupit do vozidla, které mu k tomuto účelu poskytla organizovaná zločinecká skupina, a přepravil je z Maďarska do Rakouska; B. odsouzený J.

P. měl dne 8. 10. 2022 v XY u sebe, byť pouze z nedbalosti, zakázanou zbraň, konkrétně boxer. 4. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). 5. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 1 zákona.

6. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1.

7. 2024 zaznamenáno do evidence rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně. 7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený J.

P. i M. S. jsou občany České republiky, kteří byli pravomocně odsouzeni soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 13. 2. 2023 v případě J . P. a dne 18. 7. 2023 v případě M . S. 8. Oboustranná trestnost činu se zásadně, jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť. Rozhodné je přitom, jak je na jednotu skutku nazíráno z hlediska tuzemského práva, nikoli jak na tuto kategorii nahlížel cizozemský soud.

V projednávané věci jednání odsouzených vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně u odsouzeného J . P. zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, u odsouzeného M . S. zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. 9. V případě odsouzeného J . P. podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě jeho jednání popsaného v bodě B/ rozsudku, v němž je spatřován trestný čin podle ustanovení § 50 odst.

1 bod 2 zákona o zbraních Rakouské republiky, spočívající v tom, že měl dne 8. 10. 2022 v XY u sebe, byť pouze z nedbalosti, zakázanou zbraň, konkrétně boxer. Toto jednání však má časovou (8. 10.2022) i místní ( XY ) spojitost s tzv. převaděčstvím, v souvislosti s jehož odhalením byl u odsouzeného P . boxer nalezen. Na obě P. jednání je proto namístě nahlížet jako na jediný celek, jehož oboustranná trestnost se posuzuje. Tato trestnost je zachována zmíněným zločinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst.

1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, na čemž pak nic nemění, že jeho součástí bylo i dílčí či doprovodné jednání (držení boxera), které z hlediska tuzemské právní úpravy trestné není. Pro tuto jednotu skutku jednání popsaných pod bodem A/1) a B/ cizozemského rozsudku nebylo třeba, aby ohledně jeho části B/ Nejvyšší soud nerozhodl zamítavým výrokem. 10. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy, neboť odsouzení spáchali závažné delikty tím, že se podíleli na pašování většího počtu osob, které nebyly státními příslušníky žádného z členských států Evropské unie, na území Evropské unie, což výrazným způsobem zvyšuje společenskou škodlivost jejich jednání.

Odsouzeným byly uloženy citelné sankce ve výměře dvou a půl roku u odsouzeného J . P. a tří a půl roku u odsouzeného M . S. , tedy tresty přesahující výměru 1 roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst.

3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem. 11. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J . P. a M. S. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. 12. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18.

3. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce