Decision detail

33 Cdo 4363/2018

Court

Nejvyšší soud

ECLI

ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.4363.2018.1

Date

Mar 31, 2020

Text status

full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

33 Cdo 4363/2018-240 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Státního fondu životního prostředí České republiky , se sídlem Kaplanova 1931/1, Praha 11, identifikační číslo osoby 00020729, zastoupeného Mgr. Matějem Váchou, advokátem, se sídlem Újezd 450/40, Praha 1, proti žalovanému Z. Č., bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem Újezd 409/19, Praha 1, o zaplacení 33.160.292,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn.

20 C 103/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018, č. j. 36 Co 114/2008-220, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 5. 2018, č. j. 36 Co 114/2008-220, žalobce zavázal k úhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši 811.165 Kč. Takto rozhodl poté, co rozsudkem ze dne 12.

2. 2009, č. j. 36 Co 114/2008-137, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. 4. 2007, č. j. 20 C 103/2005-74, ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení, přičemž nákladový výrok uvedeného rozsudku byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 46/13, poté, co o nákladech řízení rozhodl usnesením ze dne 5. 5. 2015, č. j. 36 Co 114/2008-158, jež bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14.

12. 2016, č. j. 33 Cdo 5263/2015-182, a poté, co o nákladech řízení rozhodl usnesením ze dne 13. 3. 2017, č. j. 36 Co 114/2008-196, jež bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, č. j. 33 Cdo 3344/2017-210. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že odvolací soud se při rozhodování o nákladech řízení účastníků odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle zákona č.

99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“. Dovolání žalobce není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 3. 2020 JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu