Decision detail

20 Cdo 2620/2020

Court: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2620.2020.1
Date: Nov 10, 2020
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

20 Cdo 2620/2020 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné M. P. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova č. 1158/17, proti povinnému Z. P. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, o určení ceny nemovitosti, pro 237 529 Kč, vedené u soudního exekutora JUDr.

Josefa Lavičky, Exekutorský úřad Cheb, pod sp. zn. 176 EX 86/19, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2020, sp. zn. 20 Co 140/2020, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným a dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Josefa Lavičky, Exekutorský úřad Cheb, ze dne 4. 3. 2020, č. j. 176 EX 86/19-78, kterým byla stanovena cena nemovitých věcí povinného specifikovaných ve výroku I. tohoto usnesení.

Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci byly splněny formální předpoklady pro určení ceny nemovitých věcí a soudní exekutor zcela postupoval v souladu se zákonem. Znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem Znalecká společnost s.r.o. (dále jen „znalec“) byl zpracován řádně a obsahuje skutečnosti a podklady, ze kterých znalec při stanovení obvyklé ceny vycházel. Znalec při zjišťování obvyklé ceny vycházel i z odborné literatury, přičemž použitá metoda, je standardně užívána pro stanovení tržních hodnot nemovitostí. Vzhledem k tomu, že povinný neuvedl žádný konkrétní důvod, pro který by měl být vypracován revizní znalecký posudek, a ani soud při přezkoumání znaleckého posudku žádný takový důvod nezjistil, nepřistoupil odvolací soud v dané věci ke zpracování revizního znaleckého posudku.

K námitce povinného, že mu měl být nejdříve doručen předmětný znalecký posudek a až poté mohl soudní exekutor vydat usnesení o určení ceny nemovitých věcí, odvolací soud uvedl, že zákon v exekučním řízení nestanoví soudu ani soudnímu exekutorovi povinnost doručit účastníkům znalecký posudek. Povinnému byl znalecký posudek doručen poté, co podal odvolání proti usnesení soudního exekutora o určení ceny nemovitých věcí a byla mu poskytnuta lhůta k doplnění odvolání. Povinný však žádné vady znaleckého posudku ani v doplnění odvolání neuvedl.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze skutečnosti, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když rozhodl o tom, že soudní exekutor při určení ceny nemovitých věcí postupoval správně. Namítá, že mu před vydáním usnesení soudního exekutora o určení ceny nemovitostí, nebyl doručen znalecký posudek, čímž byl zkrácen na svých základních právech. Soudní exekutor byl povinen doručit znalecký posudek účastníkům řízení, stanovit jim lhůtu k vyjádření, a teprve poté měl rozhodnout o ceně nemovitých věcí.

Výslednou cenu nemovitostí považuje za záměrně podhodnocenou a neodpovídající relevantnímu trhu a kategoricky odmítá jakékoli metody ocenění, kterými znalec k této ceně dospěl. S odkazem na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu (usnesení pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls 3/80, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3155/2011, ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2478/2009, ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1192/2008, a nálezy Ústavního soudu ze dne 27.

3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11, a sp. zn. IV. ÚS 3902/11) uvedl, že usnesení soudního exekutora není náležitě odůvodněné a považuje je za nepřezkoumatelné, stejně tak jako usnesení odvolacího soudu, neboť se v něm odvolací soud dostatečně nevypořádal s námitkami povinného vznesenými v odvolání. Dovolatel dále nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na vypracování revizního znaleckého posudku. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudního exekutora a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

3. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání povinného považuje za nedůvodné a nepřípustné. Dle jejího názoru povinný nesprávně argumentuje tím, že mu před vydáním usnesení soudního exekutora o ceně nemovitých věcí, měl být doručen znalecký posudek, neboť ze zákona i z judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu plyne, že takovou povinnost soudní exekutor nemá (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4571/2018, a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2011. sp. zn.

III. ÚS 3674/10). Všechny další výtky povinného jsou příliš vágní na to, aby jim mohlo být vyhověno, přičemž je zřejmé, že usnesení odvolacího soudu je v souladu jak s judikaturou Nejvyššího soudu, tak s judikaturou soudu Ústavního. 4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.

292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak (srov. § 237 o. s. ř.). 5. V této věci podal povinný dne 26. 3. 2020 odvolání proti usnesení soudního exekutora JUDr. Josefa Lavičky, Exekutorský úřad Cheb, ze dne 4.

3. 2020, č. j. 176 EX 86/19-78, kterým byla stanovena cena nemovitých věcí povinného, přičemž dne 7. 4. 2020 byl povinnému soudním exekutorem doručen předmětný znalecký posudek s výzvou k případnému doplnění či změně podaného odvolání. Dovoláním napadené usnesení bylo vydáno dne 26. 5. 2020. Dovolatel tedy měl k dispozici dostatečně dlouhou dobu, aby se ke znaleckému posudku vyjádřil podrobněji, a aby argumenty, ohledně metodologie znaleckého posudku a údajně nesprávně stanovené ceny předmětných nemovitostí, konkrétně rozvedl v rámci odvolacího řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.

1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4571/2018). Této možnosti však podle obsahu spisu nevyužil, když v doplnění odvolání ze dne 15. 4. 2020 bez bližšího odůvodnění uvedl, že „i nadále trvá na svém odvolání v plném rozsahu a odmítá metody ocenění, kterými znalec došel k podhodnocené ceně nemovitostí“ a že „z pouze zevrubného srovnání nabídek obdobných nemovitostí plyne, že ceny nemovitostí stanovené znalcem zásadně relevantnímu trhu neodpovídají“. Před vydáním usnesení o určení ceny nemovitostí není nutné nařizovat jednání (ostatně pro exekuční řízení a řízení o výkon rozhodnutí je obecně na rozdíl od řízení nalézacího charakteristická spíše výjimečnost jednání) a není zde ani povinnost před vydáním usnesení o určení ceny nemovitostí zasílat znalecký posudek k vyjádření stranám, resp. možným "dotčeným" osobám (zejména tedy oprávněnému a povinnému).

Uvedený postup dle zákonné právní úpravy nepředstavuje porušení práva na spravedlivý proces povinného, neboť samotné usnesení o určení ceny nemovitostí je povinnému doručováno a tento má následně právo podat proti usnesení opravný prostředek (odvolání), v němž může předestřít své námitky týkající se určení ceny nemovitostí; povinný měl tedy dostatečný prostor k tomu, aby se k ceně určené usnesením vyjádřil, přednesl svá tvrzení a navrhl či předložil důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2011. sp. zn.

III. ÚS 3674/10). Nedoručení znaleckého posudku povinnému před rozhodnutím exekutora o ceně tedy nelze vyhodnotit jako zásadní procesní pochybení, byl-li mu poskytnut prostor se k posléze doručenému posudku vyjádřit během řízení o odvolání. 6. Dovolatel považuje usnesení soudního exekutora o určení ceny nemovitých věcí za nepřezkoumatelné. S touto námitkou se však odvolací soud v napadeném usnesení dostatečně vypořádal, když uvedl, že „pokud byl účastníkům doručen znalecký posudek, proti němuž nebyly vzneseny věcné výhrady, lze jako odůvodnění určené ceny akceptovat zdůvodnění výše ceny nemovitostí v podrobnostech s odkazem na obsah znaleckého posudku, v němž je stanovení tzv. obvyklé ceny zdůvodněno a podloženo, když odvolací soud zároveň v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení vysvětlil, proč není důvod pochybovat o závěrech znaleckého posudku a proč je pokládá za správné (bod 8. a 9. odůvodnění).

Toto odůvodnění dovolací soud pokládá za dostatečné za situace, kdy povinnému poté, co mu byl doručen znalecký posudek, žádné skutečně konkrétní vady posudku ani v doplnění odvolání neuvedl a omezil se (stejně jako v dovolání) na v podstatě paušální tvrzení o existenci vad posudku. Usnesení soudního exekutora o ceně nemovitých věcí a usnesení odvolacího soudu tvoří jednotu, a proto nelze dospět k závěru, že cena nemovitých věcí byla určena na základě „nekritického přejímání“ závěrů znaleckého posudku ve smyslu usnesení pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23.

12. 1980, Pls 3/80, jak tvrdí povinný v dovolání. 7. Jde-li o námitku dovolatele, dle které měl být vypracován revizní znalecký posudek, odvolací soud logicky zdůvodnil, proč nemá důvod pochybovat o správnosti tohoto znaleckého posudku a proč nebyl vyžádán revizní znalecký posudek. Soud tak dostál všem zásadním požadavkům na zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů i na odůvodnění soudního rozhodnutí ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř. a odmítnutí provedení dalšího důkazu znaleckým posudkem bylo projevem zásady volného hodnocení důkazů ze strany odvolacího soudu a nikoliv projevem zjevné svévole (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.

8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1768/2014). 8. Vzhledem k tomu, že závěry uvedené v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu jsou v napadeném rozhodnutí popsány a odpovídají ustálené rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání povinného přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. 11. 2020 JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu