Decision detail

26 Nd 463/2019

Court: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:26.ND.463.2019.1
Date: Dec 17, 2019
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

26 Nd 463/2019-67 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobců a) D. H. , narozeného XY, bytem XY, b) V. J. , narozené XY, bytem XY, c) J. D. , narozeného XY, bytem XY, d) A. M. , narozeného XY, bytem XY, e) T. M. , narozeného XY, bytem XY, f) J. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupených Mgr.

Nadeždou Priečinskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Zborovská 619/49, proti žalovanému M. M., narozenému XY, bytem XY, o splnění povinnosti dokončit výstavbu obslužné komunikace, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 24 C 182/2019, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, t a k t o : Věc vedená u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 24 C 182/2019 se nepřikazuje Okresnímu soudu Praha-východ. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Okresního soudu Brno-venkov dne 16.

7. 2019 se žalobci domáhají, aby soud uložil žalovanému povinnost „řádně dokončit výstavbu obslužné komunikace na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, obec XY, v souladu se stavebním povolením vydaným Městským úřadem Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, odbor dopravy, dne 29. 4. 2013, č. j. 150/13305/2013, a ověřenou projektovou dokumentací dle tohoto stavebního povolení“. Žalobci v uvedené žalobě navrhli přikázání věci Okresnímu soudu Praha-východ z důvodu vhodnosti s tím, že všichni bydlí v XY, příp. v obvodu Okresního soudu Praha-východ, a s ohledem na hospodárnost řízení (např. i s ohledem na cestovné) by bylo vhodnější, aby věc byla delegována Okresnímu soudu Praha-východ, který „je rovněž lépe znalý místních poměrů“ a bude pro něj snazší „dosáhnout důkazy“.

Žalovaný s návrhem na delegaci nesouhlasil a trval na projednání věci u Okresního soudu Brno-venkov. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu – Okresnímu soudu Brno-venkov – a Okresnímu soudu Praha-východ, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobců na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst.

2 o. s. ř. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech.

Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen mimořádně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.

Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. V posuzovaném případě se o takovou výjimku nejedná, neboť samotná okolnost, že účastníci řízení mají bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu (Okresního soudu Brno-venkov), není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.

12. 2009, sp. zn. 4 Nd 374/2009), zvláště když není z ničeho zřejmé, že se nemohou pro nějaké závažné důvody dostavit k jednání u příslušného soudu (žalobci nic takového netvrdí). Stejně tak nemůže Nejvyšší soud považovat za zásadní důvod ani skutečnost, že v řízení by vedle dalších důkazních prostředků mohlo být potřebné provést místní šetření, neboť sama o sobě ještě neodůvodňuje přikázání věci soudu, který není místně příslušným, když provedení místního šetření lze řešit cestou dožádání podle ustanovení § 39 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.

9. 2017, sp. zn. 20 Nd 310/2017). Navíc v přezkoumávané věci s návrhem žalobců žalovaný výslovně nesouhlasil. Nejvyšší soud proto návrhu žalobcům na přikázání věci Okresnímu soudu Praha-východ podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalovaný s přikázáním předmětné věci Okresnímu soudu Praha-východ nesouhlasil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 12. 2019 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu