Decision detail

29 NSCR 200/2017

Court: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.200.2017.1
Date: Sep 20, 2018
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

MSPH 77 INS 25623/2014 29 NSČR 200/2017-B-1002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka R. B. TRANS, s. r. o ., se sídlem v Praze 4, Novodvorská 412/133, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 25799347, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH77 INS 25623/2014, o návrhu dlužníka na vyloučení soudce Vrchního soudu v Praze, takto: Soudce Vrchního soudu v Praze JUDr.

František Kučera není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. MSPH 77 INS 25623/2014, 1 VSPH 1880/2017. Odůvodnění: Ve věci vedené pod sp. zn. MSPH 77 INS 25623/2014, 1 VSPH 1880/2017, projednává Vrchní soud v Praze jako nadřízený soud námitku podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Jarmily Hanuliakové (dále jen „J. H.“), kterou vznesl dlužník na zvláštním přezkumném jednání dne 31. října 2017 (B-724). Podáním doručeným Vrchnímu soudu v Praze 3. listopadu 2017 (B-728) vnesl dlužník námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr.

Františka Kučery (dále jen „F. K.“), který má podle rozvrhu práce odvolacího soudu rozhodovat o výše uvedené námitce podjatosti. Důvody, jež mají zakládat pochybnosti o nepodjatosti F. K., spatřoval dlužník v tom, že věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 VSPH 1880/2017 byla „přidělena v rozporu s platným právním řádem i spisovým řádem“. Z toho dovozoval, že soudce F. K. je nezákonným soudcem. Žádal nařídit ústní jednání, k němuž bude dlužník předvolán, a zrušit „všechna rozhodnutí Vrchního soudu v Praze“, neboť je vydali nezákonní soudci, kteří „v den rozhodování nedisponovali všemi podáními ve věci“, „s podáními je účelově manipulováno a není brán zřetel na jejich skutečný obsah a pojmenování“.

Podle dlužníka je vyústěním popsané rozhodovací činnosti také usnesení č. j. MSPH 77 INS 25623/2014, 1 VSPH 1464/2014-A-257 (šlo o usnesení ze dne 29. září 2016, kterým Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení insolvenčního soudu o zjištění úpadku dlužníka a ustanovení insolvenčního správce). Soudce F. K. ve vyjádření k námitce podjatosti (B-772) uvedl, že účastníky řízení a jejich zástupce osobně nezná, na výsledku řízení nemá zájem a nejsou mu známy žádné skutečnosti, jež by mohly vzbuzovat pochybnosti o jeho nepodjatosti.

Vyjádřil přesvědčení, že věc předložená insolvenčním soudem k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyně J. H. byla u Vrchního soudu v Praze zapsána do soudního oddělení 1 VSPH v souladu s rozvrhem práce platným k 31. říjnu 2017. Podle § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1).

U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4). Ustanovení § 16 odst.

1 věty první o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem).

Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení dlužníka nevypovídá (poměřováno § 14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti soudce F. K. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn.

II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pouhá skutečnost, že soudce F. K. rozhodoval jako člen senátu 1 VSPH o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka, kdy dlužník zřejmě není subjektivně spokojen s výsledkem tohoto odvolacího řízení, není důvodem pro vyloučení označeného soudce z projednání a rozhodnutí této věci.

Samotné rozhodování soudce v jiných věcech důvodem k jeho vyloučení být zásadně nemůže (§ 14 odst. 4 o. s. ř.); rozhodování sporů či jiných právních věcí je totiž podstatou soudcovské činnosti a důvodem jeho ústavně garantované nezávislosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sen. zn. 29 NSČR 30/2018 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018). V posuzované věci nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudce F.

K., který nemá (jak vyplývá z jeho vyjádření) k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný z hlediska § 14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Takový vztah nelze dovodit ani z argumentace dlužníka. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce F. K. nezakládá ani námitka, že tento soudce je v řízení o námitce podjatosti vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 VSPH 1880/2017 nezákonným soudcem (že nadřízený soud je potud nesprávně obsazen).

K tomu, že taková námitka není způsobilá založit důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, srov. v podrobnostech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 29/2012. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud rozhodl, že v soudce Vrchního soudu v Praze F. K. není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. MSPH 77 INS 25623/2014, 1 VSPH 1880/2017 (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst.

3 věta druhá o. s. ř.). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. 9. 2018 Mgr. Milan Polášek předseda senátu