Decision detail

21 Cdo 2694/2017

Court: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2694.2017.1
Date: Oct 5, 2017
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

21 Cdo 2694/2017-158 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně E. A. , zastoupené Mgr. Václavem Žaludem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská č. 191/4, proti žalované Městské části Praha 2 se sídlem úřadu městské části v Praze 2 - Vinohradech, náměstí Míru č. 600/20, IČO 00063461, o neplatnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn.

43 C 5/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2017 č. j. 62 Co 431/2016-140, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2017 č. j. 62 Co 431/2016-140 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.

11. 2009 sp. zn. 21 Cdo 246/2008, který byl uveřejněn pod č. 108 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012 sp. zn. 21 Cdo 572/2011 a v nich vyjádřený právní názor, že ustanovení § 133a odst. 1 o. s. ř. nelze vykládat tak, že by se „přesunutí“ důkazní povinnosti na druhého účastníka (zaměstnavatele) týkalo celého tvrzení účastníka o jeho diskriminaci; zaměstnanec v soudním řízení musí nejen tvrdit, ale i prokázat, že s ním skutečně bylo zacházeno znevýhodňujícím způsobem, neprokáže-li toto tvrzení, nemůže v řízení uspět; usnadnění důkazní situace ve prospěch zaměstnance se v ustanovení § 133a odst.

1 o. s. ř. projevuje pouze v tom, že stačí, aby zaměstnanec tvrdil, že toto znevýhodňující jednání (bude-li z jeho strany prokázáno) bylo motivováno některým ze zákonem stanovených diskriminačních důvodů, aniž by byl dále povinen tuto motivaci prokázat, neboť ta se předpokládá, ovšem je vyvratitelná, prokáže-li se v řízení opak] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. Nesouhlasí-li dovolatelka se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že se jí nepodařilo prokázat, že s ní bylo při rozvázání pracovního poměru ve zkušební době zacházeno znevýhodňujícím způsobem, a zpochybňuje-li tento závěr tvrzením, že její pracovní výkonnost byla dostatečná, že jí nedostatky v tomto směru nebyly žalovanou vytýkány a že její nadřízený hodnotil pracovní výkon zaměstnankyně U. pracující na stejné pozici „podstatně negativněji“ než pracovní výkon žalobkyně, uplatnila tím jiný dovolací důvod, než který je – jako jediný přípustný - uveden v ustanovení § 241a odst.

1 o. s. ř.; takové námitky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 5. října 2017 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu