Decision detail

26 Cdo 699/2016

Court: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.699.2016.1
Date: Aug 3, 2016
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

26 Cdo 699/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Ing. J. J. , zastoupeného JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, o 136.420 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn.

31 C 167/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. srpna 2015, č. j. 17 Co 115/2015-168, takto: I. Návrh na přerušení dovolacího řízení se zamítá . II. Dovolání se odmítá . III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 5.

2014, č. j. 31 C 167/2010-137, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 136.420 Kč z titulu náhrady za omezení vlastnického práva z důvodu protiústavní regulace nájemného, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 8. 2015, č. j. 17 Co 115/2015-168, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a výroku o náhradě nákladů účastníků řízení, změnil ho ve výroku o náhradě nákladů státu a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalobce není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, a není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla posouzena jinak. Právo na náhradu za omezení vlastnického práva vzniklé pronajímateli bytu proti státu v důsledku protiústavní regulace nájemného se promlčuje v obecné tříleté lhůtě podle § 101 zákona č.

40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), která počíná dnem omezení vlastnického práva; tím není vyloučena případná aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. [srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 13 Co 578/2011, uveřejněný pod číslem 18/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 367/2012, uveřejněný pod číslem 74/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26.

8. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2272/13)]. V souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu je i závěr odvolacího soudu, že vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. (kromě již výše citovaných rozhodnutí srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura č.

11, ročník 2000, pod číslem 126). Úvaha odvolacího soudu, který neshledal na straně ani jedné z účastnic konkrétní důvody, které bránily žalobkyni uplatnit nárok včas, není nepřiměřená. Žalovaná uplatnila námitku promlčení řádně, a to jak ve svých písemných podáních, tak ústně u jednání soudu. Dovolací soud s ohledem na výše citovanou ustálenou soudní praxi neshledal ani důvod pro přerušení řízení (do rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku v obdobné věci). Protože dovolání není podle ustanovení § 237 o. s. ř., přípustné, Nejvyšší soud ho podle ustanovení § 243c odst.

1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 3. srpna 2016 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu