Decision detail

7 Tdo 595/2015

Court: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.595.2015.1
Date: Jun 3, 2015
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

7 Tdo 595/2015-22 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 6. 2015 o dovolání obviněného P. N. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 50 To 368/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T 65/2014 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá . O d ů v o d n ě n í Obviněný P.

N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 50 To 368/2014, jímž bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce podaném v neprospěch obviněného a o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 2 T 65/2014. Z obsahu dovolání je patrno, že obviněný s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl jednak odsuzující část rozsudku Krajského soudu v Plzni, tj. výrok o vině a v důsledku toho i výrok o trestu učiněné z podnětu odvolání státního zástupce, jednak výrok, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného.

Námitky obviněného byly založeny na jeho tvrzení, že není osobou totožnou s pachatelem jednání, které bylo posouzeno jako trestný čin. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a že nejde o nějaké „další odvolání“.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Žádný z těchto důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Je vyloučeno podat dovolání z jiného důvodu, než který je výslovně uveden v § 265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod nestačí jen formálně deklarovat, pokud mu konkrétní uplatněné námitky neodpovídají také svým obsahem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „jiné ... hmotně právní“ posouzení). Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.

V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.

Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, tj. jiné, než je právní posouzení skutku, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy prvního a druhého stupně. Obviněný byl odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Klatovech, která až na méně podstatné upřesnění převzal Krajský soud v Plzni do napadeného rozsudku, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 21.

2. 2014 kolem 16,00 hodin v K. řídil osobní automobil zn. Audi A7 registrační značky ....., přestože mu byl rozhodnutím Městského úřadu v Klatovech ze dne 30. 10. 2013, které nebylo právní moci dne 23. 12. 2013, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na šest měsíců. V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nenaplňoval zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na polemice se zjištěním soudů, že je osobou totožnou s pachatelem činu, a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, na podkladě kterých k uvedenému zjištění došly. Námitky obviněného byly jen dalším pokračováním jeho obhajoby z původního řízení, tj. obhajoby založené na tvrzení, že vozidlo neřídil a že ve vozidle jel jen jako spolujezdec. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst.

1 písm. g) tr. ř. Lze konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl.

4, čl. 90 Ústavy. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy se demonstruje zejména tím, že skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, že skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Klatovech, z nichž až na nepodstatnou změnu v napadeném rozsudku vycházel i Krajský soud v Plzni, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor.

Skutková zjištění soudů v tom ohledu, že obviněný byl řidičem vozidla, mají jasný obsahový podklad ve svědeckých výpovědích strážníků Městské policie Klatovy, kteří obviněného i jeho vozidlo znají, věděli, že mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel, a viděli ho nasedat do vozidla na místo řidiče, řídit a posléze se vzdalovat od vozidla. Strážníci, kteří bezpečně rozeznali obviněného jako řidiče v době jízdy, ho poznali přes přední sklo vozidla. O věrohodnosti a pravdivosti svědeckých výpovědí strážníků nevznikly žádné důvodné pochybnosti.

Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. V tomto rámci se soudy přijatelně vypořádaly i s obhajobou obviněného, že ho strážníci nemohli ve vozidle rozeznat.

To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 3. června 2015 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec