Decision detail

23 Cdo 5354/2014

Court: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.5354.2014.1
Date: Jun 15, 2015
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

23 Cdo 5354/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. právní věci žalobkyně SWIETELSKY stavební s.r.o. , se sídlem České Budějovice - České Budějovice 3, Pražská tř. 495/58, PSČ 37004, identifikační číslo osoby 48035599, zastoupené Mgr. Petrem Hubínkem, advokátem se sídlem Plzeň, Veverkova 1, proti žalované DOPRAVNÍ STAVBY BOHEMIA a.s. , se sídlem Zásmuky, Komenského náměstí 54, PSČ 28144, identifikační číslo osoby 26701294, zastoupené JUDr.

Ing. Petrem Machálkem, advokátem se sídlem Vyškov, Pivovarská 8, o zaplacení 3 113 179,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 184/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2014, č. j. 4 Cmo 109/2014-70, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění: (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále opět jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů). Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2014, č. j. 4 Cmo 109/2014-70, není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť ve smyslu § 237 o. s. ř., neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst.

2 o. s. ř.), jestliže přípustnost dovolání spatřuje v tom, že otázka platnosti ujednání splatnosti ceny díla za situace, kdy je splatnost ceny díla zhotoviteli vázána na skutečnost platby za dílo investorem v jiném závazkovém vztahu, by měla být posouzena jinak anebo by měla být dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 25. září. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014, dovodil, že žádost dovolatele, podle níž „dovolacím soudem má být právní otázka posouzena jinak“ významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“.

Dovolatelka poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4119/2007, 32 Cdo 2999/2008, 29 Cdo 359/2007, 29 Odo 1027/2006) nevymezila, v čem se odvolací soud měl od uvedených rozhodnutí odchýlit, a neformulovala právní otázku, od jejíhož řešení se měl odvolací soud odchýlit. Nelze navíc dovodit, že by závěry rozhodnutí odvolacího soudu nebyly v souladu s citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu. Odvolací soud v posuzovaném případě dospěl k právnímu závěru, že smluvní ujednání je neplatné pro neurčitost ve smyslu § 39 obč. zák (míněn zákon č.

40/1964 Sb., občanský zákoník, platný do 31. 12. 213) a dalším důvodem neplatnosti smluvního ujednání pro rozpor s dobrými mravy se pro nadbytečnost nezabýval.

Je namístě v této souvislosti poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4161/2010 (veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz ), v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že výkonem práva, které by mohlo být posouzeno jako rozporné s poctivým obchodním stykem, resp. s dobrými mravy, je až uplatnění práva z platného právního úkonu. Bylo-li předmětné ujednání ohledně splatnosti ceny shledáno absolutně neplatným právním úkonem podle § 37 odst. 1 obč. zák. z důvodu neurčitosti a nesrozumitelnosti, není pak namístě posuzovat platnost takového neurčitého a nesrozumitelného ujednání z hlediska možnosti jeho neplatnosti podle § 39 obč. zák. pro rozpor s poctivým obchodním stykem (§ 265 obch. zák.).

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle § 237 o. s. ř. přípustné a podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jej odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. června 2015 JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu