Decision detail

33 Cdo 3975/2013

Court: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.3975.2013.1
Date: Apr 17, 2014
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

33 Cdo 3975/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně A. L. H. , zastoupené Mgr. Petrem Halbrštátem, advokátem se sídlem v Praze 3, Husinecká 808/5, proti žalovanému T. S. , zastoupenému JUDr. Jaromírem Jeřábkem, advokátem se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Staré náměstí 67, o 95.500,- Kč s příslušenstvím, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.

6. 2013, č.j. 24 Co 11/2011-173, takto : I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 25. 10. 2010, č.j. 57 C 155/2009-58, kterým Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu o 95.500,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Se soudem prvního stupně se ztotožnil v závěru, že ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě o budoucí smlouvě kupní ze dne 12. 2. 2009 je neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Výše smluvní pokuty je nepřiměřeně vysoká vzhledem k významu a hodnotě závazku, který zajišťovala (tj. povinnosti žalovaného včas zaplatit zálohu kupní ceny 100.000,- Kč); „výše je stejná jako závazek samotný, což neodpovídá její funkci uhrazovací a sankční.“ Nesplněním povinnosti zaplatit zálohu včas nevznikla žalobkyni žádná škoda.

Skutečnost, že byt, který měl být předmětem převodu, žalobkyně v květnu 2009 prodala za kupní cenu o 170.000,- Kč nižší, než byla sjednána účastníky ve smlouvě o budoucí smlouvě kupní, nemůže jít k tíži žalovaného. Dovolání, jímž žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu napadla, není přípustné. Správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní; skutkový základ sporu totiž nelze zpochybnit. Dovolací soud proto nepřihlédl k tvrzení dovolatelky, že povinností, která byla smluvní pokutou zajištěna, nebylo jen složení zálohy kupní ceny, jak zjistily soudy obou stupňů, ale i povinnost žalovaného uzavřít do 31.

5. 2009 smlouvu o převodu bytu za kupní cenu ve výši 1.400.000,- Kč. Námitkou, že by odvolací soud musel dospět k jinému právnímu závěru ohledně platnosti ujednání o smluvní pokutě, kdyby její výši vztáhl ke sjednané kupní ceně (a nikoliv k povinnosti zaplatit zálohu ve výši 100.000,- Kč, což bylo „podmínkou“ pro uzavření realizační smlouvy), žalobkyně napadla právní posouzení věci procesně neregulérním způsobem, tj. z pozic vlastní skutkové verze. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně, podle něhož smlouvou o budoucí smlouvě kupní z 12.

2. 2009 se žalobkyně (budoucí prodávající) a žalovaný (budoucí kupující) dohodli, že nejpozději do 31. 5. 2009 uzavřou kupní smlouvu, jejímž předmětem bude specifikovaná bytová jednotka; kupní cenu sjednali částkou 1.400.000,- Kč. Podle článku III smlouvy se zaplacení zálohy na kupní cenu ve výši 100.000,- Kč do třiceti dnů od uzavření smlouvy stalo „podmínkou uzavření kupní smlouvy.“ Článkem IV se účastníci dohodli, že „ 1. Budoucí kupující je povinen na základě této smlouvy zaplatit budoucímu prodávajícímu zálohu kupní ceny ve výši 100.000,- Kč (...), a to do 30ti dnů od uzavření této smlouvy,“ a že „ 2.

V případě, že nebude uzavřena kupní smlouva, je povinen ten, kdo odmítl kupní smlouvu uzavřít ... do 30. 6. 2009 zaplatit smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč (pokuta platí i v případě nezaplacení zálohy dle bodu 1 tohoto článku).“ Žalovaný nezaplatil zálohu 100.000,- Kč, v důsledku nesplnění této povinnosti účastníci realizační smlouvu neuzavřeli a žalobkyně podle kupní smlouvy z 29. 5. 2009 prodala předmětný byt za 1.230.000,- Kč třetí osobě. Dovoláním zpochybněnou právní otázku platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.), která již byla předmětem rozhodování Nejvyššího soudu, odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní (jednotnou) judikaturou dovolacího soudu (viz níže), od níž se nemíní odchýlit ani v souzené věci (§ 237 zákona č.

99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Není pochyb o tom, že smluvní pokutu je strana, která závazek porušila, povinna zaplatit, i když oprávněnému porušením závazku nevznikla škoda (§ 544 odst. 1 obč. zák.), a že otázka vzniku škody porušením zajištěné povinnosti může mít význam jen v případech, na něž dopadá § 545 odst.

2 obč. zák. (ujednání o právu věřitele na náhradu škody vedle smluvní pokuty nebo na náhradu škody přesahující smluvní pokutu). S ohledem na funkci smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody přijala a odůvodnila judikatura závěr, že při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je třeba, aby její výše zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Smluvní pokuta, jejíž výše výrazně převyšuje výši skutečně vzniklé škody, je nepřiměřená a pro rozpor s dobrými mravy neplatná.

Při posouzení přiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty je třeba přihlédnout k celkovým okolnostem právního úkonu, jeho pohnutkám, účelu, který sledoval, a k výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 753/2001, ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 96/2001, ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 33 Odo 890/2002, ze dne 22.

11. 2006, sp. zn. 33 Odo 61/2005, ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3714/2007, ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2776/2008, ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4986/2009, ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2626/2013). Rovněž v usnesení ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1198/2010, Nejvyšší soud zdůraznil, že pro naplnění uhrazovací funkce smluvní pokuty je třeba, aby její výše představovala souhrn eventuálně v úvahu přicházejících škod, které lze v daném případě v důsledku porušení zajištěné povinnosti očekávat (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud usnesením ze 17.

1. 2012, sp. zn. I. ÚS 3498/11, odmítl). Výtky žalobkyně, že ji soud nepoučil podle § 118a odst. 2 o.s.ř. a že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, nelze podřadit žádnému kritériu přípustnosti vyjmenovanému v § 237 o.s.ř. (nejde o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních norem); protože dovolání nebylo shledáno přípustným, dovolací soud se těmito námitkami nezabýval (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.). Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst.

1, věty první, o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. dubna 2014 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu