Decision detail

32 Cdo 3458/2010

Court: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.3458.2010.1
Date: Jul 24, 2012
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

32 Cdo 3458/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Modré pyramidy stavební spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 2, Bělehradská 128, čp. 222, PSČ 120 21, identifikační číslo osoby 60 19 28 52, proti žalovaným 1) V. Ch. , 2) L. Ch. , zastoupeným Mgr. Barborou Israeljan Mokrošovou, advokátkou se sídlem v Praze-Štěrboholích, Andersenova 8, 3) J.

P. , a 4) R. Č. , o zaplacení částky 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 11 C 73/2007, o dovolání prvního žalovaného a druhé žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. září 2009, č. j. 21 Co 371/2009-120, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobkyně a první žalovaný a druhá žalovaná nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 3. února 2009, č. j.

11 C 73/2007-84, uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 300.000,- Kč s úroky a úroky z prodlení uvedenými ve výroku s tím, že první žalovaný a druhá žalovaná jsou povinni plnit společně a nerozdílně, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zanikne povinnost ostatních (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.) a nákladech řízení státu (výrok III.). K odvolání prvního žalovaného a druhé žalované Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému a druhé žalované a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali první žalovaný a druhá žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v němž namítají, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda sporná částka byla žalobkyní ve prospěch dovolatelů skutečně poskytnuta. Zdůrazňují, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně plnila na bankovní účet Ing. L. B., zaměstnance žalobkyně, jenž s dovolateli uzavíral smlouvu o úvěru. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost ve smyslu § 497 obchodního zákoníku, neboť peněžní prostředky neposkytla ve prospěch dlužníka, ale třetí osoby.

Podmínka poskytnutí peněžních prostředků ve prospěch dlužníka může být splněna pouze tehdy, jsou-li peněžní prostředky poskytnuty na účet třetí osoby, který však musí být dlužníkem označen. Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) pak Nejvyšší soud nemá, když dovolatelé mu nepředkládají k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně, jejichž řešení zpochybnil.

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je zřejmé, že dovolatelé nevymezují žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve věci samé při splnění kritérií uvedených v § 237 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. Zpochybňují-li dovolatelé závěr odvolacího soudu o tom, že žalobkyně poskytla peněžní prostředky podle smlouvy o úvěru na účet označený prvním žalovaným, pak nekritizují správnost právního posouzení věci (správnost výkladu norem hmotného práva a jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav věci), nýbrž napadají správnost skutkových závěrů, na nichž odvolací soud pro ně nepříznivé právní posouzení založil, a to, že peněžní prostředky byly žalobkyní vyplaceny na základě žádosti o výplatu prvního žalovaného na jím určený bankovní účet.

Dovolatelé přehlížejí, že podle výslovného znění ustanovení § 237 odst. 3 části věty za středníkem o. s. ř., k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj., že rozhodnutí odvolacího soudu nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který jsou výhrady proti zjištěním o skutkovém stavu věci z hlediska jejich obsahu podřaditelné, se nepřihlíží. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu tak přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo zrušeno k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst.

3 o. s. ř., když dovolání prvního žalovaného a druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. července 2012 JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu