Decision detail

29 Cdo 4686/2010

Court: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.4686.2010.1
Date: Sep 13, 2012
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

29 Cdo 4686/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně společnosti AB-CREDIT a. s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40 52 26 10, proti žalovaným 1) DENTAX, v. o. s. , se sídlem v Liberci, Železná 18, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 47 78 57 21, 2) H.

S. , 3) I. U. , 4) J. L. , 5) L. L. žalovaní 2) až 5) zastoupení JUDr. Milošem Pleštilem, advokátem se sídlem v Liberci, Vlčí vrch 672/28, PSČ 460 15, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 57/2008, o dovolání žalovaných 2) až 5) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2010, č. j. 6 Cmo 28/2010-301, takto: I. Dovolání se odmítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. března 2009, č. j. 24 Cm 57/2008-220, kterým tento soud ponechal ve vztahu k žalovaným 2) až 5) v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 16. května 2008, č. j. 22 Sm 291/99-146 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 2) až 5) dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst.

3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatelé předkládají Nejvyššímu soudu, však napadený rozsudek zásadně právně významným nečiní. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst.

3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn.

III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z toho důvodu je pro posouzení přípustnosti dovolání bezvýznamná polemika se skutkovými závěry odvolacího soudu a s postupem soudů při hodnocení důkazů, když dovolatelé tvrdí, že v dané věci poskytli zajištění výhradně ve formě zřízení zástavního práva, a že nikdy nepodepsali žádnou zajišťovací směnku vlastní, že daná směnka je podvrh, na kterém byly zneužity podpisy dovolatelů, a napadají postup soudu při hodnocení směnky a charakteru podpisů na ní.

Přípustnost dovolání nelze založit ani na argumentaci obsažené v článku IV. bodu 5 dovolání, neboť ta pouze odkazuje na dřívější vyjádření dovolatelů (srov. usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008 uveřejněné pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K podání ze dne 8. dubna 2011 (téhož dne odeslaného) označeného jako dovolání, nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání podle § 240 odst. 1 o. s. ř.; to platí i pro doplnění dovolání podané k přepravě dne 15. února 2011 a doplnění dovolání doručeného soudu prvního stupně dne 10. února 2011.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. září 2012 doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu