Decision detail

29 Cdo 3105/2010

Court: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3105.2010.1
Date: Oct 26, 2011
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

29 Cdo 3105/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně Alpine Bau GmbH , se sídlem v Rakousku, 5071 Wals, Alte Bundesstrasse 10, zastoupené JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 8, Peckova 9, PSČ 186 00, proti žalovaným 1/ Mgr. A. S. , jako správci konkursní podstaty úpadkyně UNO - CENTER, s. r. o., identifikační číslo osoby 61855197 a 2/ Best Properties South, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 1601/47, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27103561, zastoupené JUDr.

Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 1601/47, PSČ 110 00, o určení neplatnosti smlouvy a o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 183/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2010, č. j. 18 Co 492/2009-536, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 2. července 2009, č. j.

19 C 183/2004-478, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl žalobu o určení, že kupní smlouva, uzavřená mezi Ing. L. S. (předchůdcem prvního žalovaného ve funkci správce konkursní podstaty úpadkyně) jako prodávajícím a druhou žalovanou jako kupující dne 21. prosince 2004, je neplatná, a o určení, že nemovitosti blíže specifikované ve výroku rozhodnutí (dále jen „nemovitosti“) jsou ve vlastnictví úpadkyně. Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č.

99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu však Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal. V rovině právních argumentů je totiž judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěrech, s nimiž je napadené rozhodnutí v souladu a k jejichž změně nevidí důvod ani ve vazbě na obsah dovolání. Nejen v rozsudku uveřejněném pod číslem 10/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jde o rozsudek sp. zn. 29 Odo 294/2003, na který odkázal odvolací soud), ale i v rozsudku ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1194/2005, uveřejněném v časopise Soudní Judikatura č.

11, ročník 2007, pod číslem 160, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr (k němuž se přihlásil i v rozsudku ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 867/2006, či v usnesení ze dne 30. června 2008, sp. zn. 29 Odo 922/2006, jež jsou veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách), podle něhož konkursní věřitel není aktivně věcně legitimován k podání žaloby proti správci konkursní podstaty o určení, že úpadce je vlastníkem konkrétní věci. Je tomu tak obecně proto, že konkursní věřitel, který má za to, že do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce měl správce konkursní podstaty zahrnout i další majetek, který by byl následně zpeněžen a výtěžek zpeněžení byl použit k poměrnému uspokojení konkursních věřitelů, má k dispozici jiné právní nástroje k dosažení sledovaného cíle, než žalobu na určení vlastnického práva úpadce k takové věci.

Namítá-li v projednávané věci dovolatelka, že předchůdce prvního žalovaného (neplatně) zpeněžil nemovitosti, mohla především navrhnout konkursnímu soudu, aby při výkonu své dohlédací činnosti (§ 12 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., konkursu a vyrovnání; dále jen „ZKV“) uložil prvnímu žalovanému (znovu) zapsat nemovitosti do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně. Dále mohla požádat věřitelský výbor, aby se k otázce soupisu nemovitostí vyjádřil (§ 12 a § 18 ZKV) a - v situaci, kdy by jejím návrhům konkursní soud, popř. první žalovaný v rozporu se zákonem nevyhověli - má k dispozici i žalobu na náhradu škody (k tomu srov. závěry rozsudků uveřejněných pod čísly 88/2003 a 63/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

To, že si dovolatelka předem negativně vyhodnotila schopnost předchůdce prvního žalovaného nahradit škodu, která jí jeho jednáním měla vzniknout, není z hlediska právního posouzení věci významné. A konečně nelze přehlédnout ani možnosti, které konkursnímu věřiteli poskytuje ustanovení § 29 odst. 2 a 3 ZKV. Kromě uvedeného nelze přehlédnout, že případné určení vlastnictví úpadkyně k nemovitostem nemá (samo o sobě) účinky soupisu podstaty ve smyslu § 18 ZKV. Pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jsou pak bez právního významu námitky týkající se okolností, za nichž byly nemovitosti zpeněženy (v jejichž důsledku se, podle názoru dovolatelky, zpeněžení nemovitostí nemohli účastnit jiní – dovolatelce známí /blíže nespecifikovaní/ zájemci).

Je tomu tak proto, že odvolací soud založil své rozhodnutí na závěrech, jež učinil již soud prvního stupně, podle kterých žalobkyně není ve věci aktivně legitimována a na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem, a nikoli na posouzení otázky zpeněžení nemovitostí (i potud vychází rozhodnutí odvolacího soudu z ustálené judikatury; srov. zejména závěry rozhodnutí uveřejněných pod čísly 17/1972 a 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudku Nejvyššího soudu z 3. dubna 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2002, pod číslem 77).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 26. října 2011 JUDr. Filip Cileček předseda senátu