Decision detail
29 NSCR 7/2010
- Court
- Nejvyšší soud
- ECLI
- ECLI:CZ:NS:2010:29.NSCR.7.2010.1
- Date
- Oct 26, 2010
- Text status
- full text available
Judgment texts are shown in their original Czech version.
KSUL 43 INS XY 29 NSČR 7/2010-P128-15 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v insolvenční věci dlužnice SČA Slévárna šedé a tvárné litiny a. s., se sídlem v Ústí nad Labem, Jateční 1588/49, PSČ 401 25, identifikační číslo osoby 25 04 55 98, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 43 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele J. G. , bytem XY, o dovolání věřitele J. G., zastoupeného JUDr. Pravoslavem Svobodou, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Údolní 1946/8, PSČ 400 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2009, č. j. KSUL 43 INS XY, 1 VSPH XY, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 18. června 2009, č. j. KSUL 43 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem – odkazuje na ustanovení § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – odmítl jako opožděnou přihlášku pohledávky věřitele J. G. (dále jen „věřitel“) a určil, že právní mocí tohoto usnesení končí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení. Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vycházeje z ustanovení § 71 § 74 odst. 1, §101, § 110 odst. 2, § 136 odst. 2 písm. d), § 136 odst. 3, § 138, § 173 odst. 1 a 3, § 185 insolvenčního zákona a z ustanovení § 57 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně o opožděnosti přihlášky pohledávky věřitele, uzavíraje, že věřiteli nic nebránilo, aby do insolvenčního řízení přihlásil včas i pohledávku, jež se dosud nestala splatnou. Skutečnost, že se věřitel neseznámil s řádně zveřejněnou vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení, ani se zveřejněným rozhodnutím o úpadku a s ním spojenou výzvou stanovící konečnou lhůtu k přihlášení pohledávek, přičetl k tíži věřitele, dodávaje, že prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášky pohledávky není přípustné. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Přitom pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. června 2010, tj. naposledy ve znění zákona č. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Přitom pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. června 2010, tj. naposledy ve znění zákona č. 285/2009 Sb., pro věc rozhodném. Dovolání věřitele proti usnesení odvolacího soudu je – bez dalšího – přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.; podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam (formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř.), má Nejvyšší soud za obsolentní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1.vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904. Nejvyšší soud nicméně dovolání odmítl podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že otázkou doručování věřitelům dlužníka se ve své rozhodovací praxi zabýval např. v usnesení uveřejněném pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež obstálo i z ústavního hlediska, když Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. I. ÚS 2536/08, odmítl a v usnesení uveřejněném pod číslem 71/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož nejde-li o známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (§ 430 insolvenčního zákona), nedoručuje insolvenční soud známým věřitelům dlužníka zvlášť (jinak než vyhláškou podle § 71 a násl. uvedeného zákona) ani vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení ani rozhodnutí o úpadku. Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je přitom s výše uvedenými závěry v souladu. Argumentace dovoletele, podle níž byl „výkonným ředitelem“ dlužnice uveden v omyl ohledně „pokračování vzájemné spolupráce“ a dle které „ne každý občan má přístup na internet, event. prohlíží denně informační desky na krajském soudě“, je pro posouzení otázky (ne)možnosti insolvenčního soudu k opožděné přihlášce pohledávky přihlédnout bez právního významu (srov. ustanovení § 83 a § 173 odst. 1 insolvenčního zákona). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužnici a insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. října 2010 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu