Decision detail

29 NSCR 7/2010

Court: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2010:29.NSCR.7.2010.1
Date: Oct 26, 2010
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

KSUL 43 INS XY 29 NSČR 7/2010-P128-15 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v insolvenční věci dlužnice SČA Slévárna šedé a tvárné litiny a. s., se sídlem v Ústí nad Labem, Jateční 1588/49, PSČ 401 25, identifikační číslo osoby 25 04 55 98, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 43 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele J.

G. , bytem XY, o dovolání věřitele J. G., zastoupeného JUDr. Pravoslavem Svobodou, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Údolní 1946/8, PSČ 400 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2009, č. j. KSUL 43 INS XY, 1 VSPH XY, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 18. června 2009, č. j. KSUL 43 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem – odkazuje na ustanovení § 185 zákona č.

182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – odmítl jako opožděnou přihlášku pohledávky věřitele J. G. (dále jen „věřitel“) a určil, že právní mocí tohoto usnesení končí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení. Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vycházeje z ustanovení § 71 § 74 odst. 1, §101, § 110 odst. 2, § 136 odst. 2 písm. d), § 136 odst. 3, § 138, § 173 odst.

1 a 3, § 185 insolvenčního zákona a z ustanovení § 57 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně o opožděnosti přihlášky pohledávky věřitele, uzavíraje, že věřiteli nic nebránilo, aby do insolvenčního řízení přihlásil včas i pohledávku, jež se dosud nestala splatnou. Skutečnost, že se věřitel neseznámil s řádně zveřejněnou vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení, ani se zveřejněným rozhodnutím o úpadku a s ním spojenou výzvou stanovící konečnou lhůtu k přihlášení pohledávek, přičetl k tíži věřitele, dodávaje, že prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášky pohledávky není přípustné.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Přitom pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. června 2010, tj. naposledy ve znění zákona č.

285/2009 Sb., pro věc rozhodném. Dovolání věřitele proti usnesení odvolacího soudu je – bez dalšího – přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.; podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam (formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř.), má Nejvyšší soud za obsolentní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. § 201 až 376.

Komentář. 1.vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904. Nejvyšší soud nicméně dovolání odmítl podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že otázkou doručování věřitelům dlužníka se ve své rozhodovací praxi zabýval např. v usnesení uveřejněném pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež obstálo i z ústavního hlediska, když Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. I. ÚS 2536/08, odmítl a v usnesení uveřejněném pod číslem 71/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Přitom formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož nejde-li o známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (§ 430 insolvenčního zákona), nedoručuje insolvenční soud známým věřitelům dlužníka zvlášť (jinak než vyhláškou podle § 71 a násl. uvedeného zákona) ani vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení ani rozhodnutí o úpadku. Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je přitom s výše uvedenými závěry v souladu.

Argumentace dovoletele, podle níž byl „výkonným ředitelem“ dlužnice uveden v omyl ohledně „pokračování vzájemné spolupráce“ a dle které „ne každý občan má přístup na internet, event. prohlíží denně informační desky na krajském soudě“, je pro posouzení otázky (ne)možnosti insolvenčního soudu k opožděné přihlášce pohledávky přihlédnout bez právního významu (srov. ustanovení § 83 a § 173 odst. 1 insolvenčního zákona). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužnici a insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. října 2010 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu