Decision detail
26 Cdo 2712/2009

Court: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.2712.2009.1
Date: Jun 15, 2010
Text status: full text available
Judgment texts are shown in their original Czech version.
26 Cdo 2712/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce V. J., zastoupeného Mgr. Davidem Raifem, advokátem se sídlem v Jeseníku, Krameriova 503, proti žalovaným 1/ B. E. , 2/ E. B. , a 3/ A. D. , zastoupeným obecným zmocněncem Mgr. P. B., o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn.

6 C 178/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. září 2008, č. j. 12 Co 410/2008-67, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Protože žalobce dovoláním napadl potvrzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (odvolacího soudu) ze dne 11. září 2008, č. j. 12 Co 410/2008-67, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.”). Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (podané samotným žalobcem a doplněné podáním jeho ustanoveného zástupce – advokáta Mgr.

Davida Raifa) není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; není jím naopak důvod podle § 241a odst.

3 o.s.ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř.) dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnil (námitkami, že „žádný ze soudů nepostupoval při hodnocení důkazů správně“ , že „na nájemném nic nedlužil“ , že „dluh na nájemném vznikl nedopatřením“ , že „majitel bytu řekl, že nemusí za nájemné nic platit“ , že „nájemné uhradil a za veškeré práce úlevu na nájemném nedostal“ a že „sousedé jsou svědky, že veškeré práce vykonal“ ).

Pro úplnost zbývá dodat, že k vadám podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. a také k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř. dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn.

Pro úplnost zbývá dodat, že k vadám podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. a také k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř. dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn.

26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005, a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 12. dubna 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, a z 15. srpna 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08). Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst.

1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. června 2010 JUDr. Miroslav Ferák, v. r. předseda senátu